Článek
Z přítomnosti se přesunete v čase do konce 18. století, tedy doby, kdy na duchcovském zámku hrabat Valdštejnů trávil poslední léta svého života významný host a společník pana hraběte Giacomo Casanova ve funkci zámeckého knihovníka. Než naposledy vydechne, nechá promlouvat své vlastní myšlenky. Chopí se pera a papíru, aby v několika svazcích na stovkách stran důmyslně zmapoval svůj dobrodružný život a stvořil svou vlastní legendu.
Co inspirovalo k nápadu natočit film o životě Giacoma Casanovy, odpovídá Petr Stolař, principál Divadla V Pytli z Hrobu a hlavní protagonista Casanovy ve filmu.
„Byly to jednoznačně naše divadelně pojaté oživené prohlídky zámku Duchcov. Původně jsme chtěli jen zachytit na kameru prohlídky samotné. Jenže mě tam rušily právě ty civilní věci – mikiny, hodinky, kšiltovky. Tak jsme to zkusili znovu, bez návštěvníků. Najednou zase nebylo ke komu se obracet a komu ten příběh vyprávět. A tak se začal spřádat hlavní důvod vyprávění. A nebyl daleko.
Vždyť stejně jako já v kostýmu si po chodbách chodím a mluvím sám se sebou, takové to přece musel mít i opravdový Casanova. Při psaní pamětí si určitě povídal sám pro sebe. A pak už se jen přidala důvodová linka děje, kdy si divák snímku – stejně jako návštěvník zámku, projde celou trasu „Casanovského křídla“. Ve filmu s nečekanou dámskou návštěvou Casanovy Elisabeth von der Recke, současně jeho poslední přítelkyní a věrnou posluchačkou.”
Na natáčení které scény z filmu vzpomínáte nejraději?
„Těch je hodně! Pamatuji si úplně všechny. Nejdobrodružnější byla asi „Piombi“, tedy žalář benátského dóžete, kam náš hrdina byl uvrhnut pro výstrahu. Náhoda tomu chtěla, že jsme v půdních prostorách teplické radnice objevili úžasné prostory, za které by americká produkce musela platit horentní sumy. Nevýhodou bylo, že ten den náš štáb - také souhrou náhod - čítal 2 členy: mě a kameramana Jirku Eichlera. Vynést vše po žebříku, kabely, nasvítit, naaranžovat, kostýmy, paruky, rozložení záběrů…
Ten den do filmu vstoupil Vašek Roman, jenž z původního technika nakonec získal ve filmu asi sedm rolí. Chlad při detailu na tvář vězně simuluje kouř z elektronické cigarety, frátera Balbiho si musí zahrát i kameraman, takže jsou všichni (tři) přítomní v záběru, za kamerou už nikdo nezůstal. A pak, při dotažení pasáže útěku po střeše, se nakonec v kostýmech soukáme vikýřem až do nebe.”
Jaké je poselství, které Petr Stolař coby filmový Casanova v novém snímku vzkazuje divákům?
„Sněte! Sněte své sny a tvořte. Jen zhmotnění vašich snů učiní vaši duši šťastnou, možná i nesmrtelnou. A tisíce jiných může potěšit. A jednu přímo od Giacoma: „Kdo se příliš poddá osudu, zbavuje se tak dobrovolně možnosti svobodné volby!“ A to pak už nejste vy!
A závěrem přání: Pokud si na náš snímek uděláte čas, za což budeme rádi, buďte k nám jako k tvůrcům, prosím, tak laskaví a shovívaví, jako byly k Giacomovi Dorotka, Sofie, Elisa a další...”