Článek
Železná opona
„Od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu byla spuštěna na kontinentě železná opona. Za touto hranicí ve sféře, kterou musím nazvat sovětskou, leží všechna starobylá města střední a východní Evropy a všechna podléhají v té či oné formě nejenom sovětskému vlivu, ale i velice tuhému a v mnoha případech rostoucímu poručníkování Moskvy,“ uvedl Winston Churchill při svém projevu 5. 3. 1946 na univerzitě v americkém Fultonu (Paul Johnson: Dějiny 20. století).
Netrvalo dlouho a československé hranice, na kterých byl po roce 1948 zaveden zvláštní režim, se začaly proměňovat ve skutečnou železnou oponu. Z míst, kde před válkou lidé žili a pracovali, se stávaly zakázané zóny (hraniční pásma, vojenské prostory).
Pohraniční stráž
Po převratu v roce 1948 byla zrušena Finanční stráž a její působnost přešla na pohraniční útvary Sboru národní bezpečnosti.
V roce 1950 měla pohraniční stráž asi 18 tisíc příslušníků. Při službě se stále více používali psi a od roku 1952 byla hranice zabezpečována i technickými prostředky, a to dvojstěnnými (někde i trojstěnnými) zátarasy z ostnatého drátu. Nechyběly ani protipěchotní miny a od roku 1965 byly ploty napájeny elektrickým proudem.
V druhé polovině šedesátých let byla pohraniční stráž vybavena i těžkou technikou. Na rotách se tak objevily obrněné transportéry, protitankové řízené střely, děla a další výzbroj.
Poslední mrtvý byl v roce 1989
Přes hranici se pokoušeli dostat lidé nejrůznějšími způsoby. Podle některých statistik bylo v letech 1950–1989 zadrženo 48 925 narušitelů. Někteří za snahu dostat se pryč z totalitního státu zaplatili životem (nejméně 280 osob). Posledním mrtvým byl devítiletý Kevin Strecker z NDR, který zemřel 16. 5. 1989.
Nutno podotknout, že umírali i samotní příslušníci pohraniční stráže. Celkem jich přišlo o život 654 (mezi příčinami úmrtí jsou i sebevraždy, nehody a nešťastné náhody). Avšak mezi mrtvými pohraničníky jsou i ti, kteří byli zastřeleni při pokusu o útěk (údajně sedm osob).
Tank svobody
Uveďme jeden z kuriózních případů přechodu státní hranice. Václav Uhlík ze vsi Líně u Plzně přišel po roce 1948 z důvodu znárodnění o svou autoopravnu a začal přemýšlet o útěku za hranice, k němuž chtěl využít vlastnoručně vyrobený obrněný transportér. První pokus v roce 1952 nevyšel kvůli selhání stroje.
„Na druhou cestu vyrazili v noci 24. července 1953... Dojeli k Lískové, zde spustil Uhlík stroj z kol na pásy a sjel do lesního terénu. Obrněnec dokázal prorazit všechny zátarasy z ostnatého drátu a projel do SRN. Pohraničníci proti němu vůbec nedokázali zasáhnout. Na Západě případ vzbudil velkou pozornost a vozidlo dostalo přezdívku tank svobody,“ dočteme se na jednom z informačních panelů, instalovaných na rozhledně Havran.
