Článek
Původně jich tu bylo na 150
V původní rejvízské hospodě Zum Seehirten (U jezerního pastýře), kde bylo veškeré vybavení dřevěné, vyřezali tehdejší majitelé bratři Braunerové opěradla židlí podle nejvěrnějších návštěvníků hospody. Nechyběli ani radní, a najednou chtěl mít každý svou židli. A že to byly tváře růžolící, nosy žilkami prokvetlé, veselým úsměvů.
Podle nynějšího vedoucího Penzionu Rejvíz Zdeňka Hermana jich bylo kolem 150, ale v jídelně s dobovým nábytkem, nyní minimuzeem, jich zůstalo asi dvacet.
Nejvýše položená obec ve Slezsku, vyhlášená vesnickou památkovou zónou, je velmi půvabná, krajina je přímo určena pro pěší i cykloturistiku. Ale od jara do podzimu tu můžete zahlédnout i jezdce na koních, je tu solidní ranč. Od roku 1949 nesla chata jméno tehdejšího ministra vnitra Václava Noska, což jí zůstalo až do roku 1989. Štamgastské židle byly považovány za buržoazní přežitek a tak s nimi vesele zatápěli.
Oživili alespoň nakrátko tradici
Zhruba před osmi lety ožila tradice vyřezávání, frýdecko-místecký řezbář Tomáš Cidlík začal na zakázku vyrábět dubové židle. Cena je kolem osmi tisíc korun, ale podle pana Hermana už se kvůli nějaké neshodě s řezbami přestalo.
Škoda, sednout si na sebe je docela vtipná věc, dokonce se můžete poškrábat na zádech o svůj nos. Bývá tu většinou plno, dobře se tu vaří, i nápoje mají dobrou teplotu. Stojí za to navštívit i minimuzeum v chalupě uprostřed obce, uvidíte, jak se tu ještě před pár desítkami let žilo.
Za zlatem
A až se zrestaurujete, tak nedaleko odtud ve Zlatých Horách si prohlédněte zlatokopecký skanzen. V sezóně si můžete zkusit i zarýžovat, zlatinky v pánvi vám budou odměnou. V Horách působil inkvizitor čarodějnických procesů na Šumpersku Jindřich Boblig.
Nad Zlatými Horami je lyžařský areál Bohemaland, nedaleko města se v podzemí léčí respirační choroby speleoterapií. Z rozhledny Na Biskupské kupě je nádherný výhled.
