Na Krymu měl přepychovou vilu i první československý premiér Karel Kramář

Před vypuknutím konfliktu mocnářství zavrhl a vypracoval Slovanskou ústavu, v níž měly být české země součástí velkého slovanského celku.

Když vypukla válka, zůstal v Čechách, kde řídil odboj. V roce 1915 ho spolu s A. Rašínem a dalšími zatkli a odsoudili k trestu smrti, Masaryk zatím řídil chod dějin ze zahraničí. Být Kramář v té době venku, kdoví, kdo by byl prvním mužem ve státě. Po vzniku republiky byl rok ve funkci premiéra. Poté jeho strana propadla ve volbách a Kramář se již na politické výsluní nedostal.

Zajímavý je Kramářův soukromý život. Během soukromé cesty do Ruska v roce 1890 se seznámil s vdanou Naděždou Nikolajevnou Abrikosovovou. S ní později žil téměř 10 let ve Vídni na hromádce.

Abrikosov své choti ustoupil a doslova ji Kramářovi přenechal. Rozvod v pravoslavné církvi byl velmi složitý, viník, který poruší manželský slib, což byla Naděžda, nesmí absolvovat další sňatek. Abrikosov se proto přiznal k milence a nemanželským dětem a jeho bývalá byla volná. 

Milenci odjeli na svatební cestu na Krym, kde se 30. září 1900 vzali. Naděžda tu koupila pozemky, na kterých Kramář nechal postavit okázalé sídlo v antickém slohu, spíš zámeček než vilu, Barbo. Projektantem byl architekt Jan Kotěra.

Kramář byl v tu dobu poslancem parlamentu, na Krym jezdil každé prázdniny, značně tím zanedbával politiku, ale Naděžda nedala jinak, byla velmi ambiciózní. Tak to šlo až do roku 1917. To přišli bolševici a Bardo přešlo do dělnicko-rolnických rukou. Majetek se rozkradl.

Naděžda Kramářová byla velmi krásná, ale také měla ráda přepych, některé z jejích četných šperků se občas objeví na různých výstavách, naposledy v Národním muzeu v expozici o peněžnictví.

Její manžel, ač měl rád Rusko a emigrantům poskytoval všemožnou podporu, z celého srdce nenáviděl bolševiky.

Většina lidí zná Kramářovu vilu postavenou na ostrohu proti Pražskému hradu na baště svatého Tomáše.

Bydlí zde premiéři, před její branou čekají novináři na různá prohlášení světové důležitosti, přebývají tu i státní návštěvy. Kramářovi si svůj „hlavní stan“ nechali postavit v letech 1911-1915. Stavělo se na základě skic paní Kramářové, která měla výtvarné nadání, plně je rozvedl architekt Friedrich Ohman, vnitřní řešení připadlo na profesora Celestina Kloučka.

Naděžda se stávala stále více posedlá majetkem, její ambice měly vyvrcholit stavbou další vily, ve Vysokém nad Jizerou, odkud Kramář pocházel. Stavba a náročný život je ale finančně vyčerpaly, vila Větrov v ruském stylu, dříve rekreační zařízení, nyní soukromý hotel, byly poslední peněžní zátěží. Po roce 1948 se dostaly cennosti do majetku Národního muzea, diamantový náhrdelník paní Kramářové je největší v Česku.

Těžce nemocná N. Kramářová zemřela 3. prosince 1936, o pět měsíců později umírá Karel Kramář. Oba jsou pohřbeni na Olšanech v kryptě pravoslavného Uspenského chrámu.