Článek
Budoucí král železný a zlatý byl rovněž záletný, vzhledem k okolnostem jeho prvního sňatku, ke kterému se tyto odskoky z manželského lože vážou, se nelze až tak divit.
O tři desítky let starší Markétu Babenberskou pojal za choť v duchu obvyklých sňatků z rozumu, motivovaných mocenskými politickými zájmy, zde zprostředkovanými zástupci rakouské šlechty. Není divu, že v manželství nějak nedošlo k početí potomka, devatenáctiletý Přemysl Otakar pravděpodobně v loži nenacházel tu pravou inspiraci, zralá královna se naopak pro změnu uchýlila k tomu, že manžela obvinila z neplodnosti.
Zde nastává okamžik příběhu jak z pohádek Tisíce a jedné noci, jak nasvědčuje citace z brku kronikáře Přibíka Pulkavy (který na přání Karla IV. přeložil z latiny jeho vlastní životopis Vita Carolli):
Protože byla Markéta neplodná, připisovala hanu neplodnosti manželovi. Když se to její manžel Přemysl dozvěděl, řekl jí: Dej mi jednu ze svých dívek a během roku vyzkoušíš mou potenci nebo impotenci. Ona souhlasila a dala mu jednu z dívek, kterou milovala více než ostatní, dceru pana z Kuenringu z Rakous. V prvním roce s ní zplodil syna Mikuláše, jehož později učinil vévodou opavským… A tak hana neplodnosti, přikládaná dříve manželovi, byla připsána manželce.
Je ovšem zmiňována i alternativa, že mladý panovník sám rychle podlehl kráse lepé dvorní dámy Anežky z Kuenringu, tak jako tak to bylo nedlouho po svatbě s Markétou. Snaha legitimizovat syna Mikuláše coby právoplatného dědice se nesetkala s úspěchem, papež Alexandr IV. této žádosti, Přemyslem mu zaslané, pochopitelně v žádaném rozsahu nevyhověl (Anežka mu porodila ještě tři dcery). Sňatek s nikdy nekorunovanou královnou byl následně anulován, Markéta se roku 1261 přesunula z Prahy do domovského Rakouska, kde o pět let později zemřela právě na hradě Krumau.
Krumau am Kamp je nevelký hrad, dnes v soukromém vlastnictví, ovšem ne zcela zapovězený návštěvníkům, kterým je příležitostně, zejména o letních víkendech, umožněna prohlídka. První ověřené zprávy o hradu pocházejí až z let 1168 - 1171, majetkem zavržené Markéty je právě zřejmě od roku 1261. Později často měnil majitele a byl propůjčován jako zástava.
Několikrát zpustošený hrad - nejzásadněji roku 1619, byl sice roku 1668 opraven, leč v následném století počal chátrat. Po mnoha šlechtických držitelích následovaly v novodobé historii různé instituce - roku 1930 Bratislavská 1. spořitelní banka, od roku 1939 německá vojenská správa a od roku 1959 dolnorakouská zemská vláda, která začala s rekonstrukcí. Roku 1976 se stává soukromým majetkem Wolfganga Jonke, který se zasloužil o rekonstrukci hradu pro účely vlastního bydlení.
Od hradu vede místy lehce adrenalinová cesta podle řeky Kamp k zřícenině Schwarzenöd. Předpokládá se, že hrad byl poničen již v 13. století, toto dávné nevelké sídlo není historicky nikterak zdokumentováno, o stavebním popisu více ZDE. Každopádně cesta podle řeky, místy vedoucí na skálou nad ní, je příjemným zpestřením při toulkách na jih od našich hranic v malebném kraji Waldviertel.
Ke vzniku jména Krumlov: původní Krumber Ouwe značí ve staroněmčině křivý luh, či křivou louku.