Článek
Úspěšná premiéra inscenace proběhla v polovině června (potom následovala jen jedna repríza), diváci se s ní budou setkávat prakticky až v nové sezoně. V září je Balada pro banditu na programu celkem třikrát: 3. 9. se bude hrát pro školy, další reprízy budou 12. a 20. 9.
Zajímavé je, že režisér Peter Gábor, který je uměleckým šéfem činohry Národního divadla moravskoslezského Ostrava, režíroval dílo Milana Uhdeho a Miloše Štědroně už potřetí. Prvně to bylo před šestnácti lety právě v Ostravě, podruhé hru režíroval před osmi lety v pražském Divadle Na Fidlovačce. Třetí nastudování připravil s činoherním souborem pro Divadlo Jiřího Myrona.
Na otázku, jak vzpomíná na červnovou premiéru, Peter Gábor řekl: „Atmosféra v hledišti po premiéře a první repríze přesvědčila, že sugestivnost inscenace funguje výborně. Skvělé herecké, zpěvácké i taneční výkony nejen hlavních protagonistů, ale vůbec celého činoherního souboru odměnili diváci nadšeným potleskem. A to v naší práci určitě každého velmi potěší.“
V umělecky i divácky vděčném titulu, jehož hrdinou se stal Ivanem Olbrachtem stvořený zbojník Nikola Šuhaj, ztvárnil titulní postavu Igor Ozorovič, zatímco jeho milou Eržiku hraje a zpívá Veronika Lazorčáková. Herecky i pěvecky se však blýsknou rovněž další protagonisté. Zdařilou inscenační úpravu však mají vedle režiséra na svědomí ještě dramaturgové Marek Pivovar a Klára Špičková stejně jako Jiří Šimáček (hudební nastudování), Vlastimil Šmída (hudební aranžmá), choreograf Jaroslav Moravčík, scénograf Jan Štěpánek či výtvarnice kostýmů Katarína Holková.
A jaký je názor režiséra na svou v pořadí už třetí režii tohoto muzikálu? „Balada pro banditu – to je kvalitní scénář a sugestivní muzika, a to neustále provokuje fantazii režiséra, a možná i proto je pro mne nepředstavitelné kopírovat svoje předcházející interpretace. Uhdeho polemika s Olbrachtovým příběhem ve mně tentokrát více otevřela hloubku osudové mystiky, pohanských rituálů, expresivních a živočišných pudů, které provázejí postavy ve víru lásky a vášně. Dnešní svět namíchaný z různých etnik, náboženství byl pro mne velkým inspiračním zdrojem. A politikum, které je nositelem moci, je vlastně v dějinách světa vždy neměnné a omezuje představy o svobodě o nezávislosti tak velmi specifickým postavám v tomto příběhu. Obraznost a hudebnost inscenace jsem vnímal víc jako hlubší ponor do podvědomí postav, a tím i víc akcentoval fatálnost a metafyzický rozměr našich životů a činů,“ řekl Peter Gábor.
