Článek
Snímek režiséra Ladislava Rychmana (1922 - 2007) je o první lásce dvou sedmnáctiletých studentů - Hanky a Filipa. Jejich romance se odehrává na chmelové brigádě, ale vztah je vystaven závisti, nepochopení a nakonec i nespravedlivému potrestání. I když jde ke konci vyloženě už o drama, celek působí neobyčejně svěže a zdravě optimisticky. Jenomže je tomu už jinak, než bývalo o pár let předtím ve filmových agitkách.
Starci na chmelu, to už jsou "ozdravná" šedesátá léta se spoustou působivých písniček, choreografií a přirozených hereckých výkonů. Vynikající Vladimír Pucholt v roli Filipa, přirozená Ivana Pavlová coby Hanka, přesvědčivý Miloš Zavadil v postavě Honzy, uvěřitelná Irena Kačírková jako profesorka zvaná Jana Ámosa, Josef Kemr jako zemitý předseda JZD, Libuše Havelková v postavě maminkovské kuchařky - a tak by se dalo pokračovat.
To, že herci měli co hrát, spadá na vrub vynikajícího scénáristy Vratislava Blažka (1925 - 1973). Ten je ostatně i autorem všech písničkových textů, autorem námětu a spolu s režisérem také spoluautorem scénáře.
Na pozadí love story Hanky a Filipa na chmelové brigádě jsou rozvíjeny i závažné problémy, je tu vygradován mezigenerační konflikt odlišného pojetí morálky. Avšak i tyto momenty jsou vyváženy lyrickými scénami, humorem a písničkami (z pera hudebních skladatelů Jiřího Bažanta, Jiřího Maláska a Vlastimila Hály), které nazpívali Josef Zíma, Karel Štědrý, Jana Petrů a Karel Gott včetně vokálního sboru Lubomíra Pánka, a tanečními scénami v choreografii Josefa Koníčka (1931 - 2010).
Byli to Starci na chmelu, kteří v tehdejším Československu odstartovali natáčení řady hudebních filmů různé úspěšnosti a kteří zůstávají i po padesáti letech nepřekonaní. Do děje diváky uvádí trojice kytaristů v černém, kteří až do konce filmu zaujímají místo glosujících průvodců.
Nákladný film byl natočen na barevný širokoúhlý formát, který dal vyniknout právě tanečním číslům, záměrně pro tento formát koncipovaným. Mimochodem za kamerou stál Jan Stallich (1907 - 1973). Náhodě nebyla ponechána ani zvuková složka filmu - už během premiéry totiž běžely v kinech kopie s prostorovým čtyřkanálovým zvukem, který byl tehdy novinkou.
Paradoxem přitom je, že v době uvedení byli Starci na chmelu (premiéra proběhla v září 1964), ačkoliv byli určeni pro mladé publikum, filmem s označením "mládeži nepřístupný".