Článek
Muzejní sbírka představuje dekorace, loutky a rekvizity z filmů vytvořených autorkou v letech 1992 - 2012. K vidění jsou filmové loutky, marionety, stínové loutky a také rituální loutky šamanských a afro-amerických kultur, nechybí ani tematika orientálních příběhů. Loni nastartovalo muzeum provoz v domě na táborském Starém Městě, tedy pouhých pár kroků od náměstí.
Letošní, v pořadí tedy druhou sezónu, zahájilo muzeum ve čtvrtek 22. května v 18 hodin vernisáží výstavy Forest People - Lesní lidé, která představuje miniaturní bronzové sochy od, jak jinak než rovněž finské, umělkyně Pauly Nurminen. V průběhu večera dostali prostor také spříznění hudební hosté a přátelé muzea.
Katariina Lillqvist začala svoji kariéru koncem osmdesátých let ve Studiu Jiřího Trnky v Praze a studovala i loutkoherectví na DAMU. Kromě režijní činnosti také s týmem českých profesionálních loutkářů se podílí na přednáškách a workshopech, zaměřených na techniku a estetiku klasického loutkového filmu. Ve sklepě muzea se nachází i malý promítací sál, kde se konají tematické filmové projekce klubového charakteru a hudební vystoupení.
Nedaleko, přímo na náměstí, má umělkyně také studio, kde právě dokončuje česko-finský tým animovaný loutkový film s tematikou babyboxu.
VIDEO: z muzea i práce ve studiu
Majitelka muzea je aktivní i v přiblížení finské kultury našincům - loni v prosinci organizovala akci Finský Kotel - Mnoho tváří Severu, kde představila např. lidovou umělkyni, zpěvačku a vypravěčku Hilju Grönfors, nebo muzikanta, filmové skladatele a občanského aktivistu Esko Mäkinena. Ten s kapelou interpretoval písně a balady z Karelie, Laponska, námořnických vísek a jiné.
K tradici a podmínkám (našim tvůrcům asi mírně záviděníhodným) pro finské umělce se vyjadřuje Katariina v textu pro katalog Anifilm 2014:
Finové jsou v jistých ohledech velmi animistický národ a nemají daleko ke svým šamanským ugrofinským kořenům. Příběhy o duších hiisiích a haltijech rozhodně ovlivnily způsob, jakým finští umělci vytvářejí své loutky a loutkové filmy. Narovinu, finské loutky jsou často hrubé a naivistické, a přestože mají podobu králů a královen, zachovávají si svůj pohanský odkaz.
Finsko je zároveň zemí silné nezávislé, nekomerční kulturní scény. Obzvlášť tvrdošíjné, anarchistické a undergroundové jsou z nějakého důvodu právě společnosti specializující se na loutkové filmy. Možná je to také výsledek liberální kulturní politiky - dodnes je díky vládnímu a regionálnímu grantovému programu na podporu kultury možné točit nízkorozpočtové filmy bez velkých komerčních očekávání.
Adresa muzea: Kotnovská 137/15 , 390 01 Tábor.
