Článek
Jarmila Straková z Andělic začala pronikat do tajů keramiky před osmnácti lety. Práce s hlínou se jí stala velkým koníčkem. Nejraději dělá betlémy, které uchvacují neznabohy i věřící. Známá klatovská keramička už nejednou proslavila svým dílem náš i zem. Dnes má na kontě desítky výstav u nás i v zahraničí.
„Práci s hlínou jsem se začala věnovat od roku 2001. Dodnes je pro mne obrovským zážitkem a relaxací. Mám radost z každé výstavy, ať je v místě, někde v okolí nebo v zahraničí. To vše je pro mne radost, vždy přijde nějaký návštěvník, který vám řekne něco hezkého a potěší vás. Výstav už bylo hodně. Spočítané je nemám, ale protože betlémy jsou sezonní záležitost, každý rok vystavuji minimálně na dvou místech zároveň,” říká s úsměvem keramička a v poslední době zvláště vášnivá sběratelka panenek.
„Vystavovala jsem v klatovském muzeu, na zámku Kozel, v Horšovském Týně, v Nebílovech, v Blovicích, měla jsem velkou výstavu v Praze. Opakovaně jsem vystavovala v Praze v senátu. Vrcholem mého betlémářského vystavování byla velká výstava v roce 2016 v Domu historie Přešticka, kde jsem postavila všechny svoje betlémy. Když řeknu, že to bylo šest betlémů, nevypadá to, že by to bylo moc, ale šest mých betlémů s různě velkými figurkami dokáže zaplnit celou výstavní místnost. Nejmenší figurky jsou 10 až 12 cm vysoké a největší betlém má čtyřiceticentimetrové figurky; celkový počet figurek byl kolem dvou stovek. Úžasný zážitek pro mne byl, když jsem si v návštěvní knize přečetla zápis od chlapce ze třetí třídy: Nejkrásnější výstava všech dob! To jsem měla velkou radost,” popisuje keramička.
Jak vzniklo Peklo
S výstavami keramiky však nejsou spojené jen oslavné vernisáže, ale občas i špatné zážitky.
„Kdysi jsem posílala velký betlém (postavy vysoké 30 cm) do Vatikánu prostřednictvím spolku Pražských betlémářů a ze 34 figur se jich 33 vrátilo rozbitých. Byl to šok! Na tom betlému jsem pracovala rok. Myslím, že se muselo něco stát už ve Vatikánu, možná při stavění betlému, protože část figurek byla provizorně a dost amatérsky slepena tavnou pistolí. Jedna figurka zůstala. To byl naprosto šílený vztek a bezmoc. Navíc neklapla pojistka, takže náhrada nebyla žádná a kontakt s velvyslanectvím skončil dnem zjištění problému,” vzpomíná smutně Straková.
Přesto známá klatovská keramička nezahořkla. „Pokračovala jsem úplně jiným způsobem. Rok poté jsem neudělala betlém, ale peklo. To byla nějaká moje vnitřní reakce. Předtím jsem nikdy čerty nedělala, ale když tohle přišlo z Vatikánu zpátky rozbité, celý rok jsem dělala jenom čerty a čerty a řekla jsem, že na betlémy kašlu. I v roce 2016 na té velké betlémářské výstavě v Přešticích jedním z exponátů bylo postavené Peklo, které bylo na začátku a teprve za ním bylo mých šest betlémů. Nicméně pak už mne to zase pustilo a začala jsem dělal další betlémy, ale dělala jsem už menší figurky, aby byly jednodušší na převážení. A také si od té doby všechno na výstavy vozím a stavím sama,” dodala Jarmila Straková.
