Může hraběnka Biri za to, že je noutonický hřbitov nejstrašidelnější?

Zasněžené hroby mají svou pochmurnou atmosféru, některé náhrobky jsou staré a řada hrobových míst je označena cedulkami, aby se přihlásili vlastníci hrobů, neboť mají skrze nebožtíky nevyrovnané účty s tímto světem. Ale nic nadpřirozeného, nevysvětlitelného, žádné pocity působení negativní energie, jak to popisují někteří zřejmě citlivější jedinci, kteří místo navštívili.

Tvrdí, že ve svém okolí, kde nikdo nebyl, slyšeli kroky, za bezvětří byly patrné závany vzduchu. Nad některými hroby se údajně vznášel mlžný opar - a co bylo nejděsivější - bylo slyšet dětské naříkání. Údajně některé hroby, ač kamerou nasnímány, se při prohlížení materiálu neobjevily.

Nejvíce negativní energie se má vyskytovat u podivného sousoší manželů Poláčkových, ženy a muže z pískovce, které se zcela vymyká ostatní funerální architektuře. Muž sedí v jakémsi zadumání, za ním stojí z kamene vytesán velký pletený úl, žena hledí slepýma očima kamsi do dáli.

Zde se určitě zastavíte, ale …

Ač jsem dlouhou chvíli vyčkával, nic se nedělo. U Poláčků zřejmě duchové nebyli doma. Vysvětlení prý pochází z jiného náhrobku.

Ten stojí u zadní kostelní stěny a patří rodině Dlouhoveských, kterým patřilo zdejší panství. Jedná se patrně pouze o náhrobek, nic nenasvědčuje tomu, že by pod ním byl hrob. Na vyleštěných černých mramorových deskách jsou vyjmenováni příslušníci rodu.

Noutonice jsou součástí obce Lichoceves. Založení se datuje do 11. století, kostel pochází ze 14. věku. Stojí zřejmě na místě pohanské svatyně, kde možná probíhaly rituální obřady, nevylučuje se ani kanibalismus. Svatyně se datuje k počátkům knovízské kultury, možná na obětišti leží další vrstva pozdějších hrobů. Na nich mohly ještě být pohřbívány oběti moru nebo sebevrazi.

Noutonice získal spolu se Statenicemi v roce 1840 přiženěním do rodu von Kuenburg Bedřich Dlouhoveský z Dlouhé Vsi u šumavské Sušice. Poněmčele se psal Friedrich Dlauhowesky von Langensdorf. Jedna z jeho dcer, Barbora, se spojuje s výskytem podivných úkazů.

Na jejím náhrobku je vytesána zdrobnělina jejího jména Biri. Zemřela ve věku 26 let. Provdala se za maďarského důstojníka Kálmara Hármose de Hihálom. Byla zlá, neměla ji ráda vlastní rodina, lidé na panství ji nenáviděli. Zahynula za podivných okolností, když vypadla z kočáru. Prý jí vozka pomohl.

Jsou i jiné verze: například, že ji s koněm zahnali ke skalnímu útesů zlotřilci, kteří ji chtěli oloupit. Jeli za ní tak rychle, že se všichni pod skalou zabili.  Ať to bylo jakkoli, její duch tu bloudí, nenalézaje klidu… Ona je hybatelkou podivna na hřbitově.

Ale zřejmě tu ani není pochována. 

V nejzazším rohu hřbitova stojí prostý náhrobek. Odpočívá tu hudebník, skladatel a zpěvák Petr Hapka.