Článek
Šedesátá léta přinášela společenské tání. Země však hospodářsky zaostává, vzdaluje se vyspělým zemím. Hovoří se o ekonomické reformě, ta vyžaduje uvolnění politické. V lednu 1968 je zbaven funkce prvního tajemníka ÚV KSČ A. Novotný. Nahradí ho A. Dubček, veřejnosti málo známý slovenský politik. Lidi změna zprvu nevzrušuje. Takových bylo! Střídání u koryta. Draví mladí vytlačují unavené staré. Chleba beztak levnější nebude.
„Za pět měsíců bylo vše jinak,“ vystihuje autor. V plném proudu je jaro nadějí. Invaze okupačních vojsk v srpnu: o to větší zklamání. Nejdramatičtější částí románu, jako reálných dějin, jsou srpnové dny.
Vůdcové zmařeného pokusu o „socialismus s lidskou tváří“ jsou odvlečeni do Moskvy. Doma je podporuje naprostá většina národa. Záměr okupantů ustavit vládu zrádců, kteří o „pomoc“ požádali, selhal. Jsou však členy „delegace“ k jednání se Sověty. Přibyl také prezident L. Svoboda a G. Husák. V izolaci je držen dr. František Kriegel. Počítá se vším, je rozhodnut nátlaku odolat, diktát nepodepsat.
Kriegel i Husák jsou předváleční komunisté. Jeden byl interbrigadista ve Španělsku, druhý aktivní v povstání na Slovensku. Oba zažili persekuci padesátých let. Husák jako vězeň prokázal mimořádnou statečnost. V šedesátých letech se vracejí do politiky, na jaře 1968 usilují o demokratické změny.
Kriegel je především lékař a muž zásad, Husák právník a politik, vnímá šanci a obratně se jí chopí. Pragmatik bez skrupulí toužící po moci je pro sovětské vedení nejlepší volbou. Zrádci, kteří povolali do země vojska, by neobstáli. Husáka mohou ohlídat, Dubčekovu partu nějaký čas nechat zdánlivě v čele, než se vše zklidní.
Smutný návrat domů. Prohráli vše. Autor přesně píše, že ještě nyní byla šance. Říct pravdu, odejít z politiky. Kličkování nepomohlo, přešlo postupně v opak: zachovat vlastní posty. Marně. Posloužili, potřební již nebyli, museli opustit scénu. Dávno před nimi po návratu z Moskvy jako první F. Kriegel. Ten však se ctí a vztyčenou hlavou. Jediný, z nejvyššího vedení, který nezklamal.
Román zachycuje mnohem víc z života „Muže, který stál v cestě“. Klíčový je však tragický srpen. Někdejší respekt mezi Krieglem a Husákem je pryč. Kriegel je osamocen i mezi těmi, s nimiž otevíral prostor „demokratickému socialismu". Jediný mezi postupně rezignujícími. Jako první je zbaven funkcí, vyhozen ze strany i z nemocnice.
Osamocen nezůstal. Fila vzpomene živou pochodeň Jana Palacha. Na pohřbu vystoupil jediný z vlády: ministr školství Vilibald Bezdíček. Statečných bylo víc. Třeba Jaroslav Šabata. První se veřejně 31. srpna postavil stranickému vedení s kapitulantským protokolem.
Román, opřený o fakta, blízký tím i reportáži, lze doporučil zvlášť těm, kteří popisovanou dobu neprožili. Může vést k zamyšlení nad osobní odpovědností politiků.