Článek
Dobrovolně se do Treating Wounded Syrian Program zapojují světové lékařské kapacity, mezi něž se letos v květnu zařadili také MUDr. Ondřej Měšťák, Ph.D. a MUDr. Martin Boháč, Ph.D.
Prvně jmenovaný nám odpověděl na několik otázek.
V jordánském Ammánu jste v rámci projektu Treating Wounded Syrian Program letos strávil 10 dní. Jak vypadá národnostní složení lékařů zapojených do programu?
Lékařský tým je složen ze syrských lékařů, kteří nemohou v Jordánsku legálně pracovat, a jsou proto zastřešeni jordánskými lékaři. Syrští lékaři vykonávají většinou administrativní a řídící funkce. Specialisté jako například ortopedi nebo plastičtí chirurgové přicházejí z ciziny. V průběhu našeho pobytu jsme se setkali například s ortopedem ze Saudské Arábie, s anesteziologem a odbornicí na infekční choroby z Velké Británie.
Jaké výkony jste nejčastěji operovali?
Nejčastějšími zákroky byly debridmenty (chirurgické vyčištění rány - pozn. aut.), kožní štěpy, laloky, tenolýzy (chirurgické uvolnění šlachy . pozn. aut.) a šlachové transfery. Provedli jsme také jednu rekonstrukci nervu v oblasti předloktí a vyšetřili jsme i několik pacientů a ochrnutím pažní nervové pleteně. U části pacientů začaly s péčí předchozí týmy a my jsme v ní dále pokračovali.
Co bylo nejčastější příčinou úrazů, které jste operovali?
Nejčastěji lékaři řeší úrazy končetin - od tříštivých otevřených zlomenin po traumatické amputace, ale také poranění velkých cév, poranění břišní dutiny nebo kraniotraumata. Mezi obvyklé úrazy patřily také popáleniny.
Jak k vám přistupoval místní lékařský personál?
Všichni byli nesmírně přátelští, snažili se nám pomoci se vším potřebným. Překvapilo nás, jak kvalitně byla nemocnice vybavena. K dispozici byla dvě lůžková patra a tři sály, nemocnice také disponovala materiálem, který jsme potřebovali pro většinu plastickochirurgických zákroků.
Jaký byl návrat zpět do Čech? Takové starosti s malými prsy nebo velkým nosem vám musely v tu chvíli připadat dost rozmarné...
Ve tři hodiny ráno jsem odlétal z Jordánska a v jedenáct už jsem byl na ambulanci Na Bulovce, takže ten návrat byl opravdu rychlý. Chvíli mi trvalo se aklimatizovat a přeorientovat na zdejší úroveň vnímání. Nejde to ale srovnávat a příliš se pitvat v odlišnostech našich problémů s problémy syrských uprchlíků. Druh starostí se vždy odvíjí od prostředí, ve kterém se člověk vyskytuje.
Plánujete se do budoucna do programu ještě zapojit?
Cítil jsem, že naše práce v Jordánsku je velmi prospěšná. V Jordánsku jsem dennodenně viděl desítky civilistů zmrzačených od bomb. Byly mezi nimi také děti a ženy se závažnými poraněními končetin. Člověk ví, že je u nás bezpečno, patříme mezi nejbezpečnější země na světě... Ale až když vidí tohle utrpení na vlastní oči, teprve si uvědomí, jak je to důležité. Další misi plánujeme s kolegou na začátek roku 2015. Rádi bychom do ní zapojili také ortopeda a anesteziologa. Tak se v rámci nemocnice staneme samostatně funkční jednotkou.