Hlavní obsah

MUDr. Ondřej Měšťák: Když vidíte válečné utrpení na vlastní oči, uvědomíte si cenu lidského života

Novinky, Tomáš Kopečný

Syrská občanská válka trvá více než tři roky. Oblasti ovládané povstalci jsou zcela odříznuty od okolního světa a není v nich prakticky žádná lékařská péče. Skupina syrských lékařů proto před rokem a půl vytvořila speciální program lékařské pomoci obětem syrského konfliktu.

Foto: Archív MUDr. Ondřeje Měšťáka

MUDr. Ondřej Měšťák, lékař Kliniky plastické chirurgie Nemocnice Na Bulovce, se letos na jaře vydal pomoci obětem konfliktu v Sýrii.

Článek

Dobrovolně se do Treating Wounded Syrian Program zapojují světové lékařské kapacity, mezi něž se letos v květnu zařadili také MUDr. Ondřej Měšťák, Ph.D. a MUDr. Martin Boháč, Ph.D.

Prvně jmenovaný nám odpověděl na několik otázek.

V jordánském Ammánu jste v rámci projektu Treating Wounded Syrian Program letos strávil 10 dní. Jak vypadá národnostní složení lékařů zapojených do programu?

Lékařský tým je složen ze syrských lékařů, kteří nemohou v Jordánsku legálně pracovat, a jsou proto zastřešeni jordánskými lékaři. Syrští lékaři vykonávají většinou administrativní a řídící funkce. Specialisté jako například ortopedi nebo plastičtí chirurgové přicházejí z ciziny. V průběhu našeho pobytu jsme se setkali například s ortopedem ze Saudské Arábie, s anesteziologem a odbornicí na infekční choroby z Velké Británie.

Jaké výkony jste nejčastěji operovali?

Nejčastějšími zákroky byly debridmenty (chirurgické vyčištění rány - pozn. aut.), kožní štěpy, laloky, tenolýzy (chirurgické uvolnění šlachy . pozn. aut.) a šlachové transfery. Provedli jsme také jednu rekonstrukci nervu v oblasti předloktí a vyšetřili jsme i několik pacientů a ochrnutím pažní nervové pleteně. U části pacientů začaly s péčí předchozí týmy a my jsme v ní dále pokračovali.

Co bylo nejčastější příčinou úrazů, které jste operovali?

Nejčastěji lékaři řeší úrazy končetin - od tříštivých otevřených zlomenin po traumatické amputace, ale také poranění velkých cév, poranění břišní dutiny nebo kraniotraumata. Mezi obvyklé úrazy patřily také popáleniny.

Jak k vám přistupoval místní lékařský personál?

Všichni byli nesmírně přátelští, snažili se nám pomoci se vším potřebným. Překvapilo nás, jak kvalitně byla nemocnice vybavena. K dispozici byla dvě lůžková patra a tři sály, nemocnice také disponovala materiálem, který jsme potřebovali pro většinu plastickochirurgických zákroků.

Jaký byl návrat zpět do Čech? Takové starosti s malými prsy nebo velkým nosem vám musely v tu chvíli připadat dost rozmarné...

Ve tři hodiny ráno jsem odlétal z Jordánska a v jedenáct už jsem byl na ambulanci Na Bulovce, takže ten návrat byl opravdu rychlý. Chvíli mi trvalo se aklimatizovat a přeorientovat na zdejší úroveň vnímání. Nejde to ale srovnávat a příliš se pitvat v odlišnostech našich problémů s problémy syrských uprchlíků. Druh starostí se vždy odvíjí od prostředí, ve kterém se člověk vyskytuje.

Plánujete se do budoucna do programu ještě zapojit?

Cítil jsem, že naše práce v Jordánsku je velmi prospěšná. V Jordánsku jsem dennodenně viděl desítky civilistů zmrzačených od bomb. Byly mezi nimi také děti a ženy se závažnými poraněními končetin. Člověk ví, že je u nás bezpečno, patříme mezi nejbezpečnější země na světě... Ale až když vidí tohle utrpení na vlastní oči, teprve si uvědomí, jak je to důležité. Další misi plánujeme s kolegou na začátek roku 2015. Rádi bychom do ní zapojili také ortopeda a anesteziologa. Tak se v rámci nemocnice staneme samostatně funkční jednotkou.

Výběr článků

Načítám