Článek
Jak se změnila novinařina v posledních 10 letech?
Úplně se změnil způsob, kterým k nám informace přichází nebo jak se k těm informacím dostaneme. Mám na mysli především sociální sítě, které všichni používáme. A je to na nás, jak je používáme a jaké zdroje informací tam vyhledáváme. A kdo jsou ty autority, které sledujeme. Já využívám twitter, který je pro mě důležitým zdrojem informací.
Umíme podle vás se sociálními sítěmi pracovat?
Mnoho z nás si neuvědomuje, že podléhá dezinformacím. Podle mě by se to mělo začít vyučovat ve školách. Měl by na to být program pro základní školy v celé Evropské unii, aby se děti naučily, jak rozlišovat dezinformace a fake news. Když si třeba vezmete inzeráty v každých tištěných novinách, tak z vlastní zkušenosti vím, že mnoho lidí ty informace nerozliší od normálního zpravodajství. Ale věřím, že toto se můžeme naučit. A přesně takový návodný slabikář potřebujeme pro online zprávy, jinak se obávám, že válku proti fake news nemůžeme systémově vyhrát.
Jak je to s kvalitou informací v tradičních médiích?
To je na nás na novinářích. Je to o našich volbách, které děláme každý den. Zájem majitele je profit a vy jako novinář si můžete vybrat svého zadavatele, a pokud se vám něco nezdá, tak tam nemusíte pracovat a můžete najít jiný titul. Pokud se s tím neztotožníte, začíná osobní problém a v tom okamžiku se nutíte ke kompromisům. Například lidé, kteří nyní pracují ve státních médiích tady v Polsku, především televizi, dělají propagandu. To je jejich volba. Známe případy, které nepřinášejí jakýkoliv profit, ale existují, protože majitelé se rozhodli, že společnost potřebuje informace.
Je něčím specifická česká novinařina?
Myslím si, že je mnohem pestřejší a méně propagandistická než v devadesátých letech. Podle mě se vážně zlepšila forma reportáží. Také vyrostla více otevřenější generace čtenářů, která je vzdělanější, než byla společnost na přelomu 90. let. Fungujeme ve společnosti, kde žije mnoho lidí, kteří mluví mnoha jazyky a jsou inteligentnější a vzdělanější než samotní redaktoři, a tak k ní musí novinář přistupovat.
Jak podle Vás média obstála ve zpravodajství během koronavirové krize?
Těžko říct, jestli to dělají dobře, nebo špatně. Nemáme to s čím srovnat. Všechny informace, co víme, tak víme z médií. Mně se zdá zajímavé, že pandemie je takové splnění snů nebo nočních můr lidí, kteří věří na spiklenecké teorie. Když se ti lidé skutečně bojí o svůj život, budoucnost, tak si váží skutečných informací, které získávají z veřejných médií, internetu a rozhlasu. Pozoruji to v médiích různě po světě a zdá se mi, že jde lidem o to, najít ty správné informace. Oproti tématu uprchlické krize si myslím, že média nyní nehledají senzaci a obětní beránky. Protože vždy když nastane krize, tak se hledají viníci. Ale my jsme na tuto krizi byli postupně připravováni a informováni už prakticky od začátku roku.