Mladý dobroduh z jižních Čech jede na kole přes Afriku. Za dva měsíce ujel čtyři tisíce kilometrů

Pětadvacetiletý rodák z Prachatic Tadeáš Šíma vyrazil 27. listopadu přes africký kontinent na kole. Od severu na jih, tedy přesněji ze severního cípu Maroka až po Kapské město v Jihoafrické republice.

Má za sebou čtvrtinu cesty a projel již pěti státy. Velká část z toho vedla pouští Saharou. Nyní je v západoafrické Gambii a čeká ho ještě 12 000 km. Cesta zatím, až na jeden střet s kamionem, probíhá bez zdravotních komplikací.

„Odřený loket, naražené zápěstí a sedřený levý bok byla vlastně výhra. Připouštím, že se mi ale v ten moment zpátky do pedálů už moc nechtělo. Můj Apache, na kterém jsem do té doby řešil jen spadlý řetěz, skončil s přetrženým lankem od tachometru a odřenými řídítky,“ komentuje Tadeáš Šíma nehodu, kdy ho srazil kamion zrcátkem.

Stejně jako kolo, drží zatím i zdraví. Tadeáše doposud nepotkal žádný zásadní zdravotní problém. „Strach už mám asi jen z malárie. Ale třeba budu mít štěstí a vyhnu se jí,“ doplňuje Tadeáš.

Tadeáš cestuje s minimálními náklady. Utrácí jen za nezbytné věci nebo kvůli vysoké míře korupce mezi úředníky za úplatky pro vyřízení víz do dalších zemí.

„Jedu opravdu hodně lowcost. Snažím se vejít do pěti dolarů za den, přičemž jsem v původním rozpočtu počítal raději s deseti dolary. Utrácím jen za jídlo a vodu, jednou týdně si dopřeji kemp se sprchou.”

Ubytování si pak veze s sebou v brašnách na svém kole. „Standardně nocuji ve stanu. Nejhorší noc jsem zatím prožil někde v Mauretánii v dunách, kdy tak foukalo, že jsem stan sotva postavil. Doteď mám tyče od stanu větrem ohnuté,” vzpomíná na saharské větry cestovatel.

Tadeáš už cestou pár kilogramů zhubnul, ale protože se cítí fyzicky v pořádku, váze se prý zatím vyhýbá. Jídlo si přes den kupuje u silnice. Tím nejtypičtějším pokrmem je zatím pálivá rýže se zeleninou, výjimečně s kuřetem. Energii ale čerpá i z množství ovoce. 

Snaží se držet pravidelný režim – vstává v 7 hodin ráno, od půl deváté je už v sedle. Jízdu končí obvykle kolem šesté hodiny večer. Minimální denní cíl, který se mu daří držet, je 80 km. 

Vzhledem k ujeté vzdálenosti si Tadeáš všímá i rozdílů v srdečnosti a pohostinnosti jednotlivých národů: „Marokánci byli skvělí, často mě zvali třeba na čaj. Proti hodně uzavřeným Mauretáncům je to velký rozdíl. Otevřeným a přátelským obyvatelům Senegalu zase říkám “mávající národ“. V Senegalu se také mnohem více začaly objevovat na veřejnosti ženy, což v předchozích zemích nebylo úplně zvykem.”

S cizinci se dorozumívá angličtinou a lámanou francouzštinou. Když je nejhůř, přijdou na řadu i posunky. S rodinou je i přes špatný mobilní signál v kontaktu pravidelně.

Nyní se cestovatel chystá po krátké pauze v senegalském Dakaru, kde se setkal i s jezdcem legendární rallye Tomášem Tomečkem, dorazit skrz Mali a Burkinu Faso k pobřeží Guinejského zálivu, odkud bude opět pokračovat na jih do Kapského města.