Článek
Předčit silný vzor je věcí neskutečně těžkou. V Činoherním klubu nastudoval režisér Ondřej Sokol Boha masakru, dynamicky napsanou konverzační komedii veleúspěšné francouzské divadelní praktičky Yasminy Rezy, již dva roky po jeho napsání. Úžasný herecký kvartet, Ivana Chýlková, Jaromír Dulava, Miroslava Pleštilová a Vladimír Kratina, v ní exceluje nepřetržitě již téměř šest let.
Divácký potenciál hry se ve čtyřicetitisícovém městě šedesát kilometrů na východ od Prahy vyčerpá mnohem rychleji. A tak se stejný titul 6. května, takřka přesně rok po premiéře, v Mladé Boleslavi s diváky rozloučí.
A je to velká škoda. Hostující režisér Petr Svojtka, dnešní základní stavební kámen Městských divadel pražských, nechal v prubířském Činoherním klubu opisovat pouze svého scénografa Jaroslava Milfajta, který vytvořil v Mladé Boleslavi téměř totožnou scénu, jako pár kroků od Václaváku před ním Adam Pitra.
Jinak však svůj tvůrčí tým, na čele s herci, vedl v ryze hereckém představení veskrze vlastní cestou. A ta je dlážděna ještě širším hereckým rejstříkem, naprosto vzorově dávkovanou gradací a především mnohem napěchovanější mimoslovní komikou, než její pražský předobraz.
V mladoboleslavském Bohu masakru potvrzuje Petr Prokeš (Michal Houllié), že prošel výrazným hereckým osvícením a v posledních dvou sezónách zažívá jednoznačný vrchol své kariéry.
Roman Teprt (Alan Reille) se představuje ve vrcholné kondici a vydává energii podobně smysluplně, jak to u něj byli zvyklí vídat před dvaceti lety fanoušci v jeho prvním klíčovém angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové.
Partnerkou (manželkou Anetou) v Bohu masakru je mu ostatně jeho dávná kolegyně z hradeckého angažmá Ivana Nováčková, kterou Petr Svojtka dokázal zkrotit v jejím obvyklém expresivním stereotypu a vysochat tak proporcionálně takřka vzorovou postavu, zcela jistě nejlepší figuru Nováčkové přinejmenším celé poslední dekády.
Asi největším hereckým překvapením inscenace je ale výkon Evy Horké (Veronika Houlliéová) v komediální roli, v jaké ji nepamatuje ani hlediště Národního divadla z časů jejích nadějných začátků ve Zlaté kapličce.
Dva rodičovské páry se sešly, aby řešily následky rvačky jejich jedenáctiletých synů. Inteligentní a distingovaní dospělí nicméně postupně stále víc ztrácejí sebekontrolu a odhalují problematické zákruty svých partnerských vztahů, jež tvoří podhoubí pro násilné chování jejich vlastních potomků.
Klobouk dolů před absolutní hereckou souhrou aktérů boleslavského Boha masakru i statečností hostujícího režiséra Svojtky, který obsazením herců mimo zaběhnuté škatulky nechal rozeznít dlouho neznělé, či v některých případech dokonce poprvé dotčené struny jejich rejstříku. Pokud jste ještě nebyli na tomto kuse a nemáte to do mladoboleslavského secesního divadla daleko, rozhodně nechoďte 6. května v 19 hodin jinam.