Článek
Cesta strojaře k prastarému řemeslu začala před třemi desítkami let, kdy Alois Slepánek pracoval v místní firmě jako mistr. "Ženské za mnou chodily s umělohmotnými smetáky, se kterými uklízely. Nic nevydržely a já je dokola opravoval. Napadlo mne, že snad nemůže být problém udělat klasický smeták. Tak jsem se do toho dal a za čas jsem si musel vybrat, zda budu mistr, nebo podnikatel. Zvítězily kartáče a těm se věnuji dodnes," říká zručný mistr.
V roce 1991 si Alois Slepánek zažádal o živnostenský list. "Napsal jsem tam kartáčnictví, ale na úřadě na mě hleděli, jako bych mluvil čínsky. Taková kolonka neexistovala, takže se mě ptali, co jsem dělal, jakou mám školu. Na živnostenském listu mám napsáno kovoobrábění-kartáčnictví, i když s kovem nemám nic společného," směje se vzpomínce na začátky podnikání. Bývalé hospodářské stavení přestavěli Slepánkovi na dílnu, ve které pracuje celá rodina. Na nedostatek zákazníků si díky kvalitní práci, která mu letos vynesla značku Haná regionální produkt, nestěžuje.
Každý výrobek kartáčnické produkce se skládá z několika dílů, polotovarů. Surovinou pro konstrukci rámu je převážně dobře vysušené dřevo. Tradiční plnicí látky se dělí na rostlinné a živočišné. Z rostlinných materiálů se v našich klimatických podmínkách jedná především o větve břízy. Materiály živočišného původu se člení do tří základních skupin s typickými vlastnostmi, a to štětiny, žíně a jemné chlupy. Tyto suroviny se získávají z domácích zvířat. Nejkvalitnější materiál poskytují zvířata ze severních a polárních oblastí. Výrobně důležité jsou tzv. pomocné neboli spojovací materiály, dráty na zarážení a zatahování výrobku.
Žádná umělá hmota
Držadla se u Slepánkových dělají pouze z kvalitního bukového, dubového nebo jasanového dřeva, umělou hmotu zde nenajdete ani omylem. Při výrobě používají starou technologii zatahování, při které se speciálním drátem zatahují koňské, hovězí a vepřové žíně. Průmyslová výroba využívá strojní zatloukání, kdy se žíně zarazí kovovou sponkou. "Stroje jsou velmi drahé a výroba se mi moc nelíbí, " říká kartáčník.
Žíně se k nám dovážejí ze Španělska, Číny, Mexika. Shánění materiálu je celkem náročné, za léta podnikání si ale Alois Slepánek našel stálé dodavatele. Na hrubší zametání vyrábí v dílně průmyslové metly, na které se používá silonový kořínek.
V brodecké dílně se mimo jiné věnují i renovaci kartáčů do úklidových a mycích strojů. Podle nadšených sousedek ale pán domu rád opraví i starou metlu na čištění lahví, ke které majitelku váže citové pouto.
Alois Slepánek je od roku 1997 členem Sdružení lidových řemeslníků a výrobců ČR. "Chceme udržet a zachovat krásu starých řemesel, seznámit současnou generaci s tradičními řemeslnými postupy a zachovat je pro generace příští. Prezentujeme se na řemeslných jarmarcích po celé republice," dodává Alois Slepánek.