Článek
O nenávisti, zradě i pomstě, o statečnosti a odvaze
Pár lakonických odstavců buď popisu události, nebo vzpomínek účastníků s několika dokumentujícími černobílými fotografiemi, seřazených podle současných krajů.
To je průvodce dějinami po místech Paměti národa, který mapuje období od rozhořívajícího se válečného konfliktu až po první měsíce po konci druhé světové války.
Takoví jsme byli - a jací jsme?
Málokdo asi ví, že obec Kamenná na Vysočině byla jedinou vzorovou vesnicí SS v Evropě. Vybral si ji šéf Hlavního úřadu SS v Berlíně Gottlob Berger, protože se dozvěděl, že nese jeho jméno – tehdy Bergersdorf. Několik zdejších mužů vstoupilo do jednotek SS. Odnesla si to po válce, část obyvatel byla nemilosrdně zmasakrována.
Budovu bývalé robotárny v Šumperku používalo gestapo jako vězení, řada lidí tu byla krutě mučena. Stačilo říct něco protiněmeckého, bohužel většinou to bylo udání od spoluobčana, které přivedlo dotyčného do vězení nebo i do koncentráku.
Nenávist již odmala
Najde tu tu ti příběh českého vojáka P. Dimuna, vzpomíná na nasazení v Rychnově u Jablonce nad Nisou v roce 1938. Šestileté Němky plivaly po vojácích a křičely na ně Fuj, česká svině. Děti za to nemohly, rodiče v nich živili zlobu a nenávist již odmala.
V zaniklé vsi Litrbachy (Čistá), na Karlovarsku je pomník 12 žen, které zahynuly při pochodu smrti. Pochody zbídačelých na konci války byly časté, Němci se snažili zahladit stopy svých zvěrstev, nebyly to jen SS, ale i jednotky pravidelné armády, které se jich dopouštěly.
Smrt, smrt, smrt
Násilnosti, naprosto neomluvitelné, se děly na obou stranách, smutným dokladem je příběh z Děčína. Pamětník vzpomíná, že daleko horší než Rusové, byli čeští „zlatokopové“. „Byla to verbež, chovali se jako zvířata. Je neuvěřitelné, jakých zrůdností je člověk schopen, když k tomu dostane příležitost.“ Matku mu znásilnili, babička se oběsila.
Kruté jsou i příběhy z Terezína, kde působil stále opilý sadistický dozorce Rojko.
Tragický je i příběh mrtvých z Kožlí na Vysočině. Bývalí partyzáni tu 2. září 1945 při velké oslavě k poctě mrtvých odbojářů pálili do vzduchu, salvy přetrhly dráty vysokého napětí, které spadly mezi přihlížející, osm jich zemřelo, 5 bylo těžce popáleno.
V knize najdete příběhy hrdinské pomoci, i lidské nízkosti. Paměť národa by neměla být zapomenuta, od konce války uplynulo málo času, přestože se zdá být tak vzdálená.
Tato unikátní kniha si nečiní ambice být učebnicí českých a československých dějin. Skrze ni k vám ale promluví historie – ústy přeživších, ústy reálných lidí, kteří příběhy, o nichž jen čtete a často se jim zdráháte věřit, skutečně prožili.
Ukáže vám, že místa, která každý den míjíte, nejsou tak obyčejná, jak vypadají, a lidé, které každý den potkáváte, jsou mnohdy opravdovými hrdiny. Hrdiny, již mají co říct dalším generacím a jejichž hlas by neměl být opomenut.
Vydalo nakladatelství Jota.