Článek
Po téměř dekádě strávené s klienty střediska CESTA se rozhodla pomyslně změnit dres a od června „kope“ za DDM v Uherském Ostrohu. Ve středisku má ale stále uloženy hudební nástroje, které využívá při muzikoterapii. „Odejít odsud úplně snad ani nejde,“ říká a v očích se jí občas lesknou slzy.
Mirka Veselá léta pracovala na městském úřadě. Ale jak sama říká, vyhoření cítila čím dál víc. „Práce s lidmi s postižením mě vždycky lákala, a jak mi řekla jedna kamarádka, pokud je nějaká cesta správná, nedrhne to a všechno se na ní hezky skládá dohromady. V té době se otevíral rekvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách se zaměřením na přímou obslužnou činnost a já se rozhodla do něho přihlásit. Potřebovala jsem absolvovat praxi, a tak když jsem šla s dětmi kolem střediska, napadlo mě zeptat se na možnost praxe právě zde. V diakonii hledali zrovna zástup za nemocnou kolegyni, a tak jsem nastoupila a už tak nějak nevystoupila,“ vypráví s úsměvem.
Přiznává, že začátky byly divoké, ale její rozhodnutí opustit teplé místo na úřadě bylo správné. „Nikdy jsem nelitovala. Práce v diakonii mi dala neskutečně moc. Bylo to naprosto zásadní životní období. A to jak po stránce pracovní, tak lidské. Začala jsem studovat a následně praktikovat muzikoterapii, poznala lidi, kteří mě výrazně ovlivnili, ujasnila si spoustu věcí sama o sobě. Rozhodování, zda odejít, bylo opravdu těžké,“ říká dnes.
Ale je přesvědčená, že to tak mělo být. „Přemýšlela jsem, zda mám středisku stále co dát. Pozorovala jsem, že přichází vyčerpání, opotřebování. A víte, jak to je. Když člověk vyšle myšlenku a je-li ten správný čas… Najednou přišla nabídka na novou pozici pedagoga volného času.“
A tak se Mirka od nynějška stará o volnočasové aktivity dětí, samozřejmě především o kroužky s hudebním zaměřením. „Snad nic nepokazím, když prozradím, že bych ráda uplatnila své dosavadní zkušenosti z práce s lidmi se zdravotním postižením i na svém novém působišti, a to ve smyslu propojení těchto dvou světů. Věřím, že by to bylo pozitivní jak pro děti zdravé, tak děti s handicapem,“ dodává.
A na místě se patří také poděkovat. „Moc děkuji ředitelce střediska Zuzce Hoffmannové a všem svým kolegům za vstřícnost, podporu, příležitost k seberealizaci a sebevzdělávání, důvěru, určitou svobodu v mé práci a za mnoho dalšího. To všechno mně po celou dobu utvářelo nezaměnitelné a skvělé pracovní prostředí. Velmi si toho cením a vážím.“
Se střediskem CESTA by Mirka Veselá i nadále ráda zachovala dobré vztahy a spolupráci, minimálně v oblasti muzikoterapie. „Pořád jsem jednou nohou tady v diakonii. Alespoň jednou měsíčně bych sem za těmi svými „slunéčky“ ráda zašla, a to i s hudebními nástroji. Vždyť to byli moji první posluchači, na kterých jsem se sama učila. Navíc, byla by škoda zrušit celý muzikoterapeutický proces, který tu před lety začal budovat přímo autor aplikované Celostní muzikoterapie Dr. Holzer, a já v něm, coby jeho žačka, nadále pokračovala.“
Mirka kolem sebe zkrátka šíří pohodu a legraci.
Mirka Veselá se svými hudebními nástroji. Muzikoterapii "z jejích rukou" využívali nejen klienti střediska CESTA.