Článek
Píseň Vím, že se vrátím vzešla z autorské dílny dvojice Michal Worek - Vlady Gryc a podle tvůrců vznikla z nálady jednoho podzimního odpoledne.
„Jen tak jsem si pohrával s klávesami klavíru, bez nějaké konkrétní vize. Jeden tón přidával k druhému a pomalu vznikala melodie něčeho, co se v průběhu odpoledne změnilo v hotovou písničku. Proč vznikla právě tahle nostalgická melodie, netuším, zřejmě na mě zapůsobila podzimní atmosféra. Každopádně výsledek se mi líbil a řekl jsem si, že by stálo za to, opatřit skladbu textem. Poslal jsem demo verzi Vladymu Grycovi, ať si ji poslechne a zkusí ji to otextovat,“ říká autor hudby Michal Worek.
„Když mi Michal písničku poslal, hned při prvním poslechu mě absolutně chytla. Vyvolala ve mně silné pocity a emoce a od prvního momentu jsem věděl, o čem napíši text. Melodie se mi okamžitě dostala pod kůži a já začal dělat osnovu nápadů a rýmů. Pak už to šlo ráz na ráz,“ vzpomíná Vlady Gryc.
„A proč jsem si vybral právě tohle téma? Víte, vždy mě zajímaly životní příběhy lidí,” tvrdí Vlady Gryc, „a právě při poslechu Michalovy hudby se mi vybavily v mysli osamělé tváře a slova starých lidí. Svým způsobem už mají svůj život odžitý, vychovali děti, které se za nimi občas přijedou podívat, své životní poslání už splnili a žijí už jen hlavně se vzpomínkami a zdravotními neduhy, ale přesto jsou stále na světě rádi. Při bilancování svých životů nikdo z nich netoužil po penězích, nebo slávě, ale po zcela banálních věcech, kterých si člověk, dokud je mladý a zdravý, často neváží. Když byla písnička otextovaná, nevěděli jsme ale komu ji nabídnout. Co se hlasového projevu týče, měli jsme pár typů, ale nikdo se nám na to nehodil žánrově.
Ačkoliv se s Renatou Drössler známe již roky a považuji ji za nejlepší šansoniérku v současnosti u nás, nenapadlo mě ji tuto písničku nabídnout, protože jsem si myslel, že se pro ni tematicky nehodí. O to větší radost jsem měl, když Renata náhodně písničku slyšela a projevila o ni zájem. Dnes jsem moc rád, že jsme tuhle skladbu nikomu nenabídli a že ji nazpívala právě Renata Drössler. Žádná jiná by jí asi nedala ten správný výraz a přednes, na kterém mně jako textaři dost záleží.”
A co na to všechno říká Renata Drössler? „Nedávno mi klavírista Michal Worek nabídnul, abych si poslechla jednu jeho píseň s textem Vladyho Gryce. Byla jsem zvědavá, protože už jednu jejich společnou skladbu v repertoáru mám. A když mi ji Michal zazpíval, bylo rozhodnuto. Šansony bývají většinou o lásce, o vztazích, ale o tom, jak člověk odchází ze světa, se moc nezpívá. Mám pocit, jako bychom se o stáří a o smrti báli mluvit, jako kdyby to bylo něco, co k životu nepatří, a proto mě písnička oslovila. Moje maminka nedávno řekla krásnou větu: Když přicházíme na svět, máme sevřené pěsti, připraveni do boje, který nás čeká, když opouštíme svět, máme otevřené dlaně, odcházíme smíření...“