Článek
Celosvětový úspěch snímku stál na výborné hudbě britské skupiny BeeGees, která od půle šedesátých let náležela k nejposlouchanějším. Za hudbu k filmu Saturday Night Fever získala Grammy (1978). Výrazně zaujal představitel hlavní role Tonyho Manera John Travolta, který se jí „katapultoval“ na výsluní popularity. V roce 1988 se jevištní adaptace muzikálu představila ve West Endu v Londýně, rok později na Brodwayi, též s velkým úspěchem. Stejně tak česká premiéra v roce 2014 v pražském divadle Kalich
Brněnské provedení v režii Stanislava Moši tak zcela premiérou není. Navazuje totiž na letošní úspěšná letní představení u švýcarského jezera Walensee. Spolupráce Městského divadla Brno s Walensee Bühne trvá od roku 2014 nastudováním My fair Lady, pak Titanicu.
Premiéra na scéně MdB se přirozeně, oproti té u švýcarského jezera, liší. Především scénicky, jak plyne z rozdílu mezi divadelním prostředím a „přírodní scenérií“ – otevřenou scénou na břehu jezera pro 1800 diváků. Tentokrát si tam zahrála i příroda nepříznivým počasím. O to víc těšil ohlas diváků, kteří navzdory dešti a vichru přijali představení s nadšením.
To hlavní, co brněnská Horečka sobotní noci nabízí v míře vrchovaté a s "visačkou kvality", jsou hudba a především tanec. Samotný „discopříběh“ je jednoduchý, mezi hudebními a tanečními výstupy spíše po troškách ukapává, ke škodě celku, který na tanci staví, to však není.
První půle je expozicí, v níž se letmo představí skupina kamarádů, především hlavní hrdina Tony. Přeje vymanit se z šedé každodennosti tancem, kterým žije. Svým okolím je jako tanečník uznáván a obdivován.
Jádrem druhé části je rozvíjející se vztah se Stephanií. I ta chce uniknout z daného prostředí, staví na jiných prostředcích, přehrává a pózuje, až nakonec odhodí přetvářku a vše spěje k happy endu. Působivější zkratku o zvratu na cestě k dospělosti přináší vítězství páru v taneční soutěži. Tony poznává, že jsou tanečníci lepší než on, a dá to znát způsobem překvapivě rytířským.
Brněnská inscenace uchvátí nejvíc sborovými tanečními a vokálními čísly, které jsou pilíři stavby muzikálu. Aranžmá a choreografie jednotlivých výstupů za výborných výkonů tanečníků a zpěváků diváky strhávají k častému a zaslouženému potlesku.
Výkony sólistů nezůstávají pozadu. V hlavní roli se velmi dobře a výrazně uvedl Kristian Pekar, stejně skvělou partnerkou mu byla v premiérovém představení Světlana Janotová. Pěvecky výborně „prolínala“ dějem Viktória Matušovová (Gloria), velmi dobře „to znělo“ kamarádskému kvartetu, silně zapůsobil např. pěvecký přednes Daniela Rymeše, roli rozjívené, tápající a nešťastně zamilované Annette pěkně uchopila Dagmar Křížová.
Horečka sobotní noci je nabídkou, která nabudí tu správnou teplotu napříč generacemi od nejmladších po pamětníky časů, kdy vypukla. Lze očekávat, že se zařadí k divácky zvlášť oblíbeným představením, která přinášejí svěží, stále mladistvý vítr i vír hudby, tance, rytmu. Také vždy vítanou relaxaci, a dříve narozeným pohlazení vzpomínek.
