Článek
K frekventovaným námětům sci-fi příběhů náleží střet umělé inteligence s člověkem, u něhož je ovšem intelekt pouze jednou ze složek osobnosti. Stejně přitahují setkání homo sapiens s návštěvníky odjinud. Ti bývají na vývojově vyšším stupni, odtud neporozumění i konflikt.
Muzikál z dílny MdB nese v jádru děje obě, dosud fiktivní možnosti. Hudební scéna ke zpracování volí přirozeně vlastní specifické prostředky. Hudba – prostředek dorozumění beze slov, v muzikálovém příběhu tuto roli naplní.
Expozice je zajímavá a rychle vtáhne do děje. Mladý klavírní virtuos stojí na prahu budoucí slávy. Jeho velký koncert má být přenášen téměř do celého světa. Všude bude slyšen, viděn. Má to však háček. Dirigent je robot. Klavírista to nejprve považuje za vtip. Robot je naprosto dokonalý, ne chybující člověk, ujišťují ho. Nabídku tedy přijme, koncert se koná, dirigent je skvělý… Než dojde k nečekané poruše. Orchestr se sólistou pokračují sami. Následuje však další, tentokrát vše ničící exploze.
Děj navazuje po několika desítkách let. Lidstvo (či ti, co přežili) bylo navráceno zpět, kamsi k počátkům svého času. Bezmocné a v područí. Není na místě vypravovat dál příběh, stačí říci, že kulminuje v silném závěru. Ústřední roli sehrává vlastně klavír. Pouhé dřevo, potřebné palivo, chránící před chladem. Nakonec se stává záchranou lidstva, novou šancí.
Přednost sci-fi příběhu je v jednoduchosti základní dějové osy. Libreto nezabíhá do podrobností, zbytečně nevysvětluje. Záměrem tvůrců je podnítit spíš k zamyšlení nad lidským jedincem, společností a jejím stavem, možnými riziky.
Značnou část muzikálu zaujímá sled obrazů society „nového pravěku lidstva“, nyní v submisivním postavení závislém na mocnějších. Silně výrazový zpěv, dynamický taneční projev, rituály, mísící se projevy rezignace a odporu posléze nacházejí sjednocující i symbolické vyústění. Rájem jako finálním dílem volné trilogie uvedli autoři do života nosný muzikálový příběh s myšlenkou, zajímavým dějem, výbornou hudbou.
Inscenaci připravil osvědčený realizační tým za režie autora libreta Stanislava Moši. Uznání náleží orchestru (8. 2. pod taktovkou D. Kalouska). Na scéně Ch. Weyerse, ke zvýšení patřičné atmosféry přispěly projekce P. Hlouška, světelná režie D. Kachlíře, zaujaly invenční kostýmy A. Kučerové i choreografie M. Matěje. Dramaturgyní inscenace byla K. Latzková.
Herci odvedli role s maximálním nasazením. Ústřední postavu výborně ztvárnil Lukáš Janota, náleží mu i potlesk za výkon u klavíru. Jeho protipól: dirigenta a bezcitného vykonavatele příkazů robota AM 111, pohybem i pěveckým přednesem perfektně „vystřihl“ Daniel Rymeš. V roli vědmy sugestivním pěveckým projevem oslovila Zora Jandová. Ladislav Kolář mj. zaujal podáním Nezvaného hosta, písně v příběhu významné, in on dal znát, že na klavír umí.
Z účinkujících dětí Martin Bajer klavír zachránil, a také na něj uměl! Opomenout nelze pěvecký výkon Viktórie Matušovové, v inscenaci partnerky L. Janoty. Uznání patří celému souboru. Role jsou alternovány, diváci repríz se možná setkají s jiným, stejně kvalitním obsazením.
