Článek
První zvláštností v Jeruzalémě pro nás byl přísný zákaz přinášení jídla do hotelové jídelny. Vysvětlení je v košer jídelníčku, které podle Tory nepřipouští mísit masitá a mléčná jídla. A leckdo by si rád vylepšil snídani nějakou tou uzeninou.
Říká se, že Jeruzalém je městem modliteb. A lze dodat i městem mýtů. Každé ze tří světových náboženství – islámské, křesťanské a židovské – zde uplatňuje svá historická dogmata a uctívá odlišné symboly.
Sjednocujícím prvkem v tomto městě jsou snad jen turisté, kteří se v hojném počtu procházejí Starým městem, vše fotografují, nic jim není svaté, a nevnímají příliš hranice mezi muslimskou, křesťanskou, arménskou a židovskou čtvrtí. Nicméně Staré město jim umožní alespoň letmý pohled na poměrně odlišné kultury.
Nejatraktivnějším místem kromě křížové cesty je Zeď nářků. Ortodoxní židé zde modlitbami naříkají nad ztrátou chrámu před dvěma tisíci lety, poutníci vkládají do přecpaných štěrbin psaníčka s tajným přáním a zvídaví turisté se pouští do prohlídky Rabínova tunelu, ve kterém bylo pod současným městem objeveno ještě město antické.
Neposvátnějším a nejvíce střeženým místem je pak Chrámová hora. Jako historicky první zde byli židé se svým Chrámem. Římané po dobytí Jeruzaléma Chrám zbořili a muslimové o nějaké to století později vybudovali Skalní dóm, aby zdůraznili svou přítomnost.
A víte, proč je desatero božích přikázání na štítě Velké synagogy v Jeruzalémě dvojmo? Když Hospodin nabídl desatero přikázání lidem, první člověk odmítl kvůli nepokradeš, Francouz kvůli nesesmilníš a žid se zeptal, za kolik je desatero. A když Hospodin odpověděl zadarmo, žid chtěl desatero dvakrát...
Video: Zeď nářků zde
