Masopustní karnevalové veselí aneb Průvody rozpustilých maškar, svátky tance a obžerství

O masopustních rejích z Čech i Moravy máme písemné zprávy již ze 13. století. Mnozí badatelé spojují rej masopustních masek s tradicí předkřesťanských pohanských obřadů, na které navázala činnost církve podle zásady, že co nelze potlačit, je nutné převzít a uzpůsobit vlastní potřebě.

Nejznámější a zároveň nejveselejší byly poslední dny masopustu, spojené s radovánkami a hodováním, kterými toto období končí. Závěr masopustu si vysloužil kromě označení bláznivé dny řadu lidových názvů - ostatky, fašank, končiny.

Příprava na masopust tradičně začínala ve čtvrtek před masopustní nedělí, nazýval se „tučný čtvrtek" či „tučňák". Tradičním jídlem bývala k obědu vepřová pečeně s knedlíkem a zelím. Říkalo se, že o „tučném čtvrtku" má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle.

Masopustní neděli se také říkalo "neděle taneční", kdy začínala hlavní masopustní zábava. Nezbytnou součástí masopustního jídelníčku byly koblihy smažené na másle. Na stole ovšem nemohly chybět ani boží milosti, klobásky, slanina a pochopitelně pálenka.

Po bohatém obědě se všichni chystali na taneční zábavu do hospody. Pivo teklo proudem, z bot tanečních párů se jen kouřilo a veselého křiku neubývalo ani v časných ranních hodinách.

Druhý den, na masopustní pondělí, se pokračovalo v tanci. V mnoha vsích se toho dne konal tzv. „mužovský bál", kam neměla svobodná chasa přístup a musela se spokojit s přihlížením. V kole tancovali jen ženatí a vdané. Lidé věřili, že jak vysoko bude selka při tanci vyskakovat, tak vysoké vyroste toho roku obilí.

Vyvrcholením masopustního veselí bylo masopustní úterý. Toho dne procházely venkovem průvody maškar. Čím byla maska pitvornější a budila větší pozornost, tím lépe!

Bývalo několik masek tradičních, které se každoročně objevovaly. Pravidelně v průvodu chodíval medvěd vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou byla „klibna" (šiml, kobyla), skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska jezdce na koni, častý byl Žid s pytlem na zádech, bába s nůší, cikánka, kominík se žebříkem, kozel, četníci, šašek a řada dalších maškar.

Lidé v maskách obcházeli jednotlivá stavení a prováděli různé taškařice. Při návštěvách domů se zpívalo, tancovalo, pronášely vinše, žertovalo se na úkor hospodyně a hospodáře. V žádném domě nechybělo malé pohoštění, maškary často dostaly i „něco pro zahřátí", takže průvod byl stále veselejší a rozpustilejší. Maškary také dostávaly výslužku – peníze, koblihy, uzené maso, kořalku. Za tyto dárky potom šly pít do hospody. 

Téměř všude končila o masopustní úterý zábava přesně o půlnoci. Ponocný zatroubil na roh a rychtář vyzval všechny, aby se v klidu rozešli do svých domovů. Začala totiž Popeleční středa a s ní přísný 40denní předvelikonoční půst. Mnohde končili o půlnoci muziku pochováním basy, (symbolicky, že si muzikanti v době postu nezahrají).

(Zdroj: Wikipedie, knižní archív České tradice, internet)