Článek
Rozruch v muzeu způsobil nešťastný divadelník, který plakal nad dvěma sty zlatými lety poličského divadla. Nářky byly špatně pochopeny a vznikla tak fáma, že bylo ukradeno dvě stě zlatých mincí.
Skupina detektivů se rozhodla na vlastní pěst pátrat. Z muzea se vydal velký průvod směrem k městskému úřadu pro povolení vyšetřování. Zde došlo k předání zlatého klíče z rukou pana starosty Jaroslava Martinů do rukou masopustního policejního rady Ouchcepka.
Nejen masky, ale i přihlížející si vesele notovali a zpívali lidové písně, tancovali za zvuku kytary a pokračovali s průvodem k sochám Morového sloupu. Socha sv. Josefa ovšem nápadně poukazovala na místo, kde stála dvojice žebráků, kterým cinkaly v batohu víčka od piv. V domnění, že se jedná o ony ztracené zlaťáky, byli průvodem obviněni a odvedeni na četnictvo. Jenže ejhle, zjistilo se, že jsou nevinní, a tak četníci vypustili vycvičené psy, kteří hledali další stopu.
Průvod byl zavolán k cukrárně, kde se měl zloděj ukrývat. Zatčena byla cukrářka i s penězi, ale ta jim vysvětlila, že to jsou penízky čokoládové a rozházela je dětem.
Najednou bylo z dálky slyšet, jak kdosi vyvolává, že je bohatý, má 200 zlatých a všem nalévá šampaňské. Peníze údajně vyhrál v loterii, což mu nikdo nevěřil, a byl odsouzen k useknutí hlavy a odveden do muzea. Těsně před popravou se naštěstí zjevil pokladní loterijní společnosti s tím, že ten muž opravdu vyhrál, a navíc přišel i nešťastný divadelník a zjistilo se, že šlo o velký omyl.
Detektivové vrátili klíč starostovi a jako omluvu hráli a zpívali. Když v tom je přepadla Smrtka, která si šla pro basu. Masopustní taškařice tak byla zakončena smutečním průvodem a tradičním pochováním oné basy.
„Po celé odpoledne bylo poličské muzeum plné návštěvníků. Odhadem jich tu prošlo okolo devíti set. Kdo chtěl, mohl si vyrobit škrabošku, prohlédnout si jarní výstavu o zvycích veselých i vážných z minula i dneška anebo v atriu ochutnat pravé masopustní koblihy a jiné sladké dobroty z pekárny Agro Vysočina Bystré či zabíjačkové pochoutky od řezníků Jiřího Makovského a Miloslava Drašara. O to, aby návštěvníci mohli pochutiny řádně zapít, se postaral stánek Hotelu Pivovar,“ uvedla kurátorka akce Mgr. Simona Valachová.
„Ráda bych tímto poděkovala všem za jejich snahu a ochotu se na celé akci podílet, ať už šlo o mé kolegy z muzea, divadelníky nebo každého, kdo se za námi přišel pobavit,“ dodala.
„Na podzim tohoto roku se můžete také těšit na výstavu 200 let poličského divadelnictví, kterou připravujeme ve spolupráci Divadelním spolkem Tyl. Dozvíte se, jak to celé začalo, i to, jak se jim za ta dlouhá léta dařilo a co všechno je na jejich cestě potkalo,“ upozornila na plánovanou výstavu Mgr. Radka Vostřelová, historik muzea.
