Článek
Jste možná jediná, kdo tady píše pohádky pro dospělé. O čem jsou a kdo je namluvil respektive načetl?
Pohádky pro dospělé obsahují poměrně jednoduchý příběh, protože jejich úkolem není zaměstnávat naši mysl příliš náročným vstřebáváním děje. Podstatné jsou terapeutické vzorce, které příběhy obsahují. Jeden z příběhů například vypráví o medvědovi, který hledal poklad. Několikrát ho i našel, aby záhy zjistil, že touží po jiném pokladu. Zásadní však je jeho cesta, jeho hledání a jeho prozření. Důležitá je hudba, kterou složil profesionální hudebník Petr Kochaníček. Právě ta dokáže navodit požadovanou, léčivou atmosféru. Pohádky pak namluvili různí herci a zpěvačky.
Pohádky pro děti nepíšete?
Pohádky pro děti si doma spíše vyprávíme. Vymýšlíme si je, ale mám pocit, že pohádek pro děti je vlastně dostatek. Že je potřeba jim říkat ony tradiční příběhy a ne je příliš zahlcovat podivně pokroucenými a zamotanými ději.
Vyšly tyto pohádky i knižně? Kolik toho jako autorka máte za sebou?
Je bohužel velmi složité vydat si knihu, když nejste známý autor a nemáte statisíce. Za studií jsem se spolužáky vydávala studentský časopis, do kterého jsme psávali povídky a básně. Knihu povídek jsem pak vydala v malém nákladu spíše pro přátele. Až v loňském roce vyšly léčivé pohádky pro dospělé „Mějte pohádkový život“. V šuplíku však mám i román…
Věřím, že i na něj dojde, co vás ke psaní vede?
Nejprve jsem psala z jakéhosi vnitřního neklidu. Můj vnitřní svět se dral ven. V pubertě jsem psala o smutných věcech, pak spíše humornou satiru. Nyní se snažím psát s nadhledem a dělat si ze sebe a světa legraci. To mě opravdu baví. U léčivých pohádek je to ale jinak. Prožila jsem si skutečné peklo, když jsem se po komplikovaném vztahu s alkoholikem a následně homosexuálem ocitla se dvěma dětmi prakticky na ulici se statisícovými dluhy. Dokázala jsem se z toho dostat, ale bylo to velmi náročné. A právě tyto zkušenosti mne vedly k napsání léčivých pohádek.
V čem spatřujete kouzlo pohádek a jaké jsou reakce dospělých čtenářů či posluchačů?
Přiznávám, že jsem se zpočátku bála, co na to posluchači řeknou. Posílala jsem knížku s CD a doufala, že budou spokojení. A pak začaly chodit úžasné emaily o tom, jak jim pohádky pomáhají, jak se jim knížka a CD líbí. Není pro mne důležité, kolik se jich prodá, ale kolika lidem pomohou.