Malířka Pavla Malinová představí své dílo v Galerii Sýpka ve Valašském Meziříčí

Rodačka ze Vsetína na ní spolupracovala s kurátorem, kritikem a publicistou Jiřím Ptáčkem, který tento rok získal Cenu Věry Jirousové pro nejlepšího kritika výtvarného umění. Na vernisáži ve čtvrtek 3. prosince vystoupí také jeden z protagonistů hudebního seskupení I Love 69 Popgejů, Jakub Adamec.

Pavla Malinová (1985) studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí a na Fakultě umění v Ostravě. V současné době žije v Praze. Výstava Úd vé hlavy následuje krátce po vynikající výstavě v pražské galerii Nevan Contempo a představuje výsledky její malířské práce za uplynulé dva roky. V podkroví galerie Sýpka jsou pak vystaveny kresby, které vznikaly přímo na tuto výstavu. Její název autorka vysvětluje lakonicky: „Úd vé hlavy, končetina tvého mozku, u tvé hlavy síto na nápady.”

Kurátor Jiří Ptáček považuje Pavlu Malinovou za jednu z nejzajímavějších malířek mladé generace.

„Protože čerpá z ezoterického a folklórního umění, můžeme mít sklon považovat ji za jakousi malující bosorku. Tak tomu ale není. V DNA její malby jsou sekvence poučené jak vizuálními aspekty techna a pop kultury, tak vývojem malířských jazyků v dějinách této disciplíny. Osobní narativ, chcete-li ´příběh´, je prvotním východiskem, od kterého se Malinová vzdaluje skrze událost malby. Divákovým úkolem není porozumět příběhům (o ´nečitelnost´ se ostatně postará sama Malinová), ale zažít nadosobní skutečnost obrazu se stopami osobní identity a ezo-folk-punk dialektem. Důraz na ´hlavu´ jako konající úd lidského těla je vlastně důrazem na komplexitu, v rámci které se prostupuje vědomé s nevědomým, poznatky s emocemi, osobní prožitky s vlastními pravidly malířských forem.

Abychom se k tomu více přiblížili, stačí si zkusit odpovědět na jednoduchou otázku: Jsou její nové obrazy figurální nebo abstraktní? U jednotlivých maleb si můžeme odpovědět jedním či druhým způsobem. Při pohledu na celek ale zjistíme, že odpověď nemůže být jednoznačná. Jsou jedním i druhým zároveň. Pavla Malinová usiluje o podobnou syntézu jako řada jejích vrstevníků. Nechtějí umění dělat jednou nebo druhou hemisférou, chtějí, aby umění obsahovalo stopy osobní i kolektivní paměti, psychiky i kultury.“