Hlavní obsah

Majestátní nedobytný hrad Chojnik stráží Krkonoše již více než sedm století

Novinky, Jana Vančatová

Od 13. století chránil jediný nejvýše položený hrad v Krkonoších jejich obyvatele před nevítanými návštěvníky. Hrad Chojnik (německy Kynast) na vrcholu žulového ostrohu ve výšce 627 metrů svou funkci splnil na výbornou, nikdy nebyl dobyt; přestože dnes je zříceninou, je vyhledávanou destinací.

Foto: Jana Vančatová

Chojnik, strážce Krkonoš

Článek

Chojnik je typický představitel hradní dolnoslezské architektury. Nachází se nedaleko české hranice, necelých 20 kilometrů od Harrachova. Vypíná se nad obcí Soběšov (Sobieszów), dnes součásti Jelení Hory, i když od jejího centra je vzdálen několik kilometrů.  

Hrad byl založen piastovským knížetem Bolkem II. v roce 1364 k ochraně okolního jím kolonizovaného území. Z původně lovecké dřevěné tvrze vybudované o sto let dříve brzy vyrostl kamenný hrad, postupně neprodyšně opevněný. Po smrti knížete Bolka jeho manželka darovala majetek německé šlechtické rodině Schaffgotschů, kteří jej s malou přestávkou měli v držení téměř 600 let; zejména jim sloužil jako správní sídlo panství.

Chojnik zažil největší stavební rozmach v 16. století. K původnímu nevelkému hradnímu paláci bylo přistavěno druhé nádvoří se stájemi, severní baštou, pranýřem, soudní síní, kuchyní, pekárnou, hladomornou, sklepy, zbrojnicí a zásobárnou vody. Konečnou podobu hrad získal v 17. století v průběhu třicetileté války, kdy pro zvýšení jeho obrany byly přistavěny kasematy a další bašty. Všechny hradby získaly i typické renesanční půlobloučkové atiky.

Schaffgotschům byl v roce 1634 hrad zkonfiskován, za údajnou zradu císaře a podporu Albrechta z Valdštejna. Poměrně záhy, v roce 1649, byl opět navrácen. Šlechta však již měla vybudované nové sídlo, Chojnik udržovala jen jako významnou pevnost. Bohužel v roce 1675 hrad zasáhl blesk a celý vyhořel.

Postupně chátral, pro majitele pozbyl významu. V polovině 19. století však díky vlně novoromantismu byl objeven turisty, byly provedeny nutné záchranné práce a vybudována chata pro turisty; od té doby se těší zájmu návštěvníků dodnes. Rozvoj turistiky na Chojniku by nebyl možný bez podpory Schaffgotschů, v jejichž rukách byl až do roku 1945.

Ve 20. století v několika vlnách proběhly další sanační práce a celkem trvaly několik desítek let. Výsledná podoba úprav se opravdu vydařila; o Chojnik se dnes stará rytířský spolek (v Polsku se tyto spolky těší velkému zájmu), v průběhu roku zde pořádají různé akce připomínající rytířská klání a středověká řemesla.

Všechny prostory hradu jsou přístupné celoročně téměř každý den, stojí za to překonat strach z výšek a vystoupat i na nejvyšší místo – ochoz věže. Z výhledů na polské Krkonoše i kouzelnou krajinu pod nimi se opravdu tají dech.

Chojnik je také obestřen řadou legend. Nejznámější je o krásné princezně Kunegundě, byla nejen krásná, ale především pyšná a rozmařilá. Když nadešel čas jejích vdavek, dala si podmínku, že její vyvolený musí v brnění objet na koni podél opevnění celý hrad. Žádnému nápadníkovi se to nepovedlo, všichni se zřítili ze strmých skal do rokle a zahynuli. Nakonec jeden rytíř tuto podmínku splnil. O princeznu však zájem neměl, byl šťastně ženatý, chtěl jen ukončit zbytečné ztráty životů. Kunegunda svou porážku neunesla a vrhla se z hradní věže do propasti také. 

Výběr článků

Načítám