Článek
Co vás vedlo k tomu, že už léta působíte ve fan klubu Mariky Gombitové?
Když jsem si v roce 2006 koupila svůj první počítač, hned jsem chtěla na internetu vidět Maričiny webové stránky. Ale ani po dobu následujících měsíců se nic nedělo, byly mrtvé. Náhodně jsem surfovala na netu a našla inzerát, který byl psán anglicky - někdo sháněl materiály o Marice. Tak jsem mu napsala a vyšlo najevo, že autorem inzerátu je Roman Klištinec, Slovák trvale žijící už patnáctý rok v Anglii. Postupně se k nám přidávali další a další fanoušci, přičemž nám poskytli různé materiály v podobě fotek, článků, videí atd.
Kdy jste se s Marikou Gombitovou jako fan klub poprvé osobně setkali?
Byl to 11. prosince 2014 v Inchebe v Bratislavě, kde se natáčel pořad Úsmev ako dar. Prostřednictvím asistentky Andrejky Pakesové nás tam pozvala samotná Marika - a bylo to úžasné setkání. Někteří z nás viděli Mariku poprvé v životě - jako například já. Byla milá, hovorná a ochotně se s každým pozdravila, každému z nás věnovala fotku s podpisem. Má krásné oči, neuvěřitelné charisma, je křehká a má ručičky jak miminko. Všimla jsem si, že i našim chlapcům z fan klubu se v očích zaleskly slzy dojetí.
Během let jste vybudovali ve fan klubu solidní archiv. Co všechno obsahuje?
To je pravda. Během šesti let jsme dali dohromady obrovské množství materiálů o Marice. V té době jsme to všechno prezentovali na neoficiálním webu fanklubu www.koloseumforum.com. Obsahoval fotografie, videa či digitální skeny z dobového tisku. Za to může fanklubačka Monika Kralovičová, která všechny tyto věci vyhledávala a skenovala v Univerzitní knihovně v Bratislavě. Podařilo se též sehnat velké množství fotografií, diapozitivů i negativů, které ležely celé roky v archivech fotografů. Část těchto materiálů pak Marika použila na svém oficiálním webu, takže to nebyla zbytečná práce, což nás těší.
Léta jste s Marikou nemohli navázat kontakt, změnilo se to už?
Je to tak. Když Marika veřejně nevystupovala, byly to pro fanoušky těžké časy. Snažili jsme se na ni myslet, a tak když měla narozeniny nebo na Vánoce, vždy jsme jí zanesli nějaký dáreček. Během tohoto období jsme se s ní osobně nesetkali. Zlom nastal poté, co se k Marice vrátila její kamarádka Evka Kožejová, která se o ni v minulosti starala i jako manažerka. Velkou zásluhu na Maričiném návratu má též Andrejka Pakesová, která vedla v devadesátých letech fan klub a tak jako správná fanklubačka pochopila, po čem touží "srdce fanoušků", ochotně s námi komunikovala a domluvila i prosincové setkání s Marikou.
Vy sama řadu let profesionálně zpíváte, dokonce jste přezpívala i některé Maričiny písně...
Pravda je, že jsem zpěvem několik let profesionálně živila, ale v současnosti už zpívám jen příležitostně. Také jsem natočila v domácím studiu pár Maričiných písniček - Kríž, Územie zázrakov, Tisícročnú včelu a Vianočný popevok. Ale to jen tak - sama pro sebe, žádný jiný úmysl v tom nebyl. Vždy jsem její hlas a její písně milovala. Faktem je, že když jsem ji poprvé slyšela zpívat, "zatočila se se mnou zeměkoule", na její jedinečný hlas zkrátka nedám nikdy dopustit. Vždycky ji budu mít ráda.
