Článek
Pro Lužické Srby šlo o historický okamžik. Na půdě Senátu ČR promluvili předseda lužickosrbské organizace Domowina, Dawid Statnik, zástupci lužickosrbského veřejného života a čeští přátelé Lužice. Stěžejními tématy jednání byly problematika lužickosrbských škol v Německu a povrchová těžba uhlí, která ohrožuje lužickosrbské vesnice.
Saské školy dlouhodobě trpí nedostatkem učitelů. Na učitelské pozice jsou často přijímáni lidé bez pedagogického vzdělání. Saská vláda proto minulý rok požádala českou vládu o pomoc. Saskému školství mělo pomoci 30 českých učitelů, kteří by na německých školách vyučovali němčinu i odborné předměty. Česko-saskou spolupráci v oblasti vzdělávání blíže představili David Kubát z ministerstva školství a Pavel Šlechta, který v Sasku učil.
Německý učitel má postavení státního zaměstnance. Stát se státním učitelem ale není snadné. Školské úřady musí posoudit, zda žadatel o místo učitele splňuje potřebné podmínky, což je zdlouhavý proces. Na německých školách tak téměř rok vyučují Češi, ale jako nekvalifikovaní pedagogičtí pracovníci. Tomu odpovídá jejich finanční ohodnocení.
Nedostatek učitelů a nedostatek financí na školství vedou k tomu, že jsou školy zavírány a nejsou otevírány nové třídy. Velmi kritizované je např. nařízení braniborského ministerstva školství. Aby mohla být v braniborské škole otevřena třída, je zapotřebí minimálně 12 dětí. Při 11 dětech se třída neotevře.
Německému školství se dále věnovaly Beata Brězanowa a Jadwiga Kaulfürstowa z jazykového centra Witaj. Kritická je situace venkovských škol s lužickosrbskou výukou. Rodiče stojí před nelehkou otázkou. Mohou své děti poslat do školy v sousední vesnici, kde probíhá výuka v němčině. Nebo je poslat do školy v obci, kde lužickosrbská výuka probíhá. Není výjimkou, že rodiče nechávají své děti cestovat do desítky kilometrů vzdálených škol.
Lužičtí Srbové se po celé 20. století potýkali s těžbou uhlí a potýkat se s ní budou i ve 21. století. Vesnice s lužickosrbským obyvatelstvem leží na zásobách hnědého uhlí. S postupující těžbou pak mizí lužickosrbské vesnice. Na téma těžby promluvili Pětr Brězan z Domowiny a Jan Rovenský z české pobočky Greenpeace.
Vyvlastňování pozemků a přesídlování lidí se dělo za časů NDR i v 90. letech, kdy lužické hnědouhelné doly vlastnil švédský koncern Vattenfal. Ten jako kompenzaci za problémy způsobené těžbou podporoval neziskové projekty lužickosrbské organizace Domowina. Se změnou majitele lužických uhelných dolů došlo k omezení financování těchto projektů.
Nový majitel, český Energetický a průmyslový holding, připravuje vlastní koncepci hospodaření svých podniků v Německu. V tom vidí zástupci Lužických Srbů i jejich přátelé etický problém. Český národ je nyní v očích Lužických Srbů tím, kdo ničí jejich domovy a jejich zemi.
Veřejné slyšení vedl senátor Jaromír Jermář. Ač z veřejných slyšení neplynou žádné závazky, bude se Senát situací v Lužici dále zabývat.