Článek
První písemná zmínka se objevuje roku 1249 v souvislosti s uherským králem Bélou IV. z dynastie Arpádovců. Valnou část kralování strávil v boji - nejprve čelil vpádu Tatarů, později naopak pustošil území Přemyslovců v boji o dědictví babenberské. Tataři vyplenili roku 1241 dvě menší slovanské osady, z nichž povstala Levoča, aby roku 1317 již se honosila titulem město královské. Svůj podíl na rozvoji města měl i Zikmund Lucemburský, který coby uherský král udělil levočským kupcům mnoho výhod a město se rozvíjelo a bohatlo.
Ranou byl požár v 16. století, poté se život pozvolna obnovil a např. od roku 1624 zde byla v provozu tiskárna, 17. století přineslo čas protihabsburských povstání, která zapříčinila úpadek města.
Levoča se zapsala do historie i díky Štúrovcům, právě zde poprvé bylo možno slyšet, že „Nad Tatrou sa blýska".
Historické centrum tvoří náměstí, obklopené 50 gotickými, renesančními a raně barokními domy (nejvýznamnější je Thurzův dům z 16. století). Na žádné pohlednici v časech „před MMS“ nemohla chybět radnice, vystavěná v 15. a přestavěná v 17. století, před níž stojí hříšníkům určená klec hanby z roku 1600, kde byly pranýřovány zejména ženy a dívky – jakých to neslušností se dopouštěly si lze jen domyslet.
Zhruba 2,5 km gotických hradeb s baštami obklopuje město, zrekonstruovány jsou brány Menhardská a Košická, funkční je úzká brána Polská, přiléhající ke kostelu sv. Ladislava, součásti objektu kláštera minoritů, léta sloužícího jako gymnázium.
Poblíž Košické brány stojí kostel sv. Ducha z roku 1747, na náměstí kostel evangelický, a vedle něj národní kulturní památka (od roku 1965) chrám sv. Jakuba. Postaven byl již před rokem 1400, ovšem konec 15. století mu přinesl cenné pozdně gotické úpravy. Právě zde je možno obdivovat jak množství postranních oltářů, tak ten vyhlášený unikátní hlavní. Oltář Mistra Pavla se tyčí do výše 18,6 metru, čímž je nejvyšším dřevěným pozdně gotickým oltářem světa, šíři má 6 metrů.
Další národní památkou jsou zlatnické bohoslužebné artefakty z 18. století, vykládané drahokamy i českými granáty, práce Jana Szilassyho. Za pozornost stojí umělecky vyřezávané lavice, kazatelna, křtitelnice, nástěnné malby, vitráže, varhany a hlavně bezmála dvacet dalších oltářů (např. svaté Alžběty, dvou Marií, Vir Dolorum, čtyř svatých Janů, svaté Anny, svaté Kateřiny Alexandrijské, svatého archanděla Michaela) - podrobný popis i s obrazovou dokumentací ZDE.
Nejkrásnější pohled na Levoču nabízí vystoupání na Mariánskou Horu (dá se na ni dojet oklikou autem). Jedná se o jedno z nejstarších a nejvýznamnějších poutních míst.
Opět zde nutno zmínit Tatary, za jejich vpádu v letech 1241-1242 zde stojící hradiště poskytlo bezpečí uprchlíkům z doliny pod kopcem, a tak coby dík za záchranu zde byla roku 1247 vystavěna kaple. Později minorité - tedy zakladatelé kláštera v Levoči, ji roku 1470 přestavěli goticky a umístili sochu Panny Marie, současná podoba je nedávná, z let 1906-1914.
Postava Mistra Pavla je obklopena mnoha nejasnostmi - neznámo odkud přišel, kde se vyučil, jak se jmenovala jeho žena, kdy se narodil a zemřel, ale jeho dílo se dochovalo na mnoha místech Slovenska.
