Článek
Jen na malý okamžik v roce, na pár týdnů, můžete spatřit v lese při procházce šperk. Šperk, který navíc léčí. Třpytí se na zemi v tajícím sněhu. Až se skloníte blíž, abyste si prohlédli tu červenou krásu, zjistíte, že jde o houbu, která se jmenuje ohnivec šarlatový.
Houba roste vzácně v předjaří a začátkem jara na tlejícím mrtvém dřevě listnáčů, zejména habrů, olší, akátů a lip. Její rudý kalich zvlášť vyniká na sněhu. Ohnivec potřebuje ke své existenci i značné množství vody, kterou mu dodává právě tající sníh. Tady se navíc krásně projevuje, proč jsou v lesích důležité tlející kmeny padlých stromů. Mrtvé dřevo je doslova napité vodou a houby ji můžu přirozeně využívat ke svému růstu.
Zajímavostí je, že ohnivou houbu využívali už severoameričtí Indiáni. Nejprve plodnice usušili, pak je drtili na prášek, který užívali k zasypávání krvácejících ran.
Kromě toho, že ohnivec učaruje svou křiklavou barvou, bezesporu zaujme i jeho tvar široce rozevřené číše. Plodnice houby jsou 2 až 5 cm široké, spíše masité a křehké. Uvnitř jsou nádherně zabarvené, na vnější straně pokryté hustými bílými chloupky. Často roste pohřbený v mechu, zdánlivě ze země, ale ve skutečnosti se pod mechem nachází nasáklé dřevo. Houba sice není jedlá, ale není ani nebezpečná.
Ohnivce lze u nás najít v části Přírodního parku Údolí Bílého potoka poblíž Brna. Roste zejména v místech, kde čaruje česká divočina a její přírodní procesy. Narazit na něj tak výletníci mohou také třeba v Břežanském údolí, Českém středohoří, Českém krasu, Karlštejně, v Národní přírodní rezervaci Děvín – Kotel – Soutěska, v Přírodní rezervaci Chuchelský háj nebo v Národní přírodní rezervaci Pouzdřanská step – Kolby.
Právě v těchto místech můžeme sledovat přirozené procesy. Turisté tu mohou chodit po – často četných – značených trasách. V jejich okolí ale nikdo nehospodaří a díky tomu zde nacházejí svůj domov nejvíce ohrožené druhy zvířat a rostlin. Takových útočišť u nás nikdy nebude mnoho – patří ovšem k těm nejkrásnějším klenotům naší krajiny.
Českou divočinu představuje veřejnosti Hnutí DUHA. Přirozený, divoký les by nemohl existovat bez starých stromů, souší, padlých kmenů a větví. Poskytují totiž živiny pro zrod nového života a zabraňují erozi, okyselování a degradaci lesní půdy a v neposlední řadě slouží jako domov řady organismů. Mezi velmi vzácné druhy vázané na mrtvé dřevo patří právě ohnivec. Tato jarní sněženka mezi houbami rozhodně stojí za návštěvu lesa. Jak je vidět, svůj význam tak má česká divočina nejen pro zachování přírodní rozmanitosti, ale i pro člověka.
Vzácný druh s přídomkem “šarlatový” ale není jediným ohnivcem u nás. V České republice se jich vyskytuje více a rozeznat je od sebe lze pouze pod mikroskopem. Dříve sice byly všechny nálezy uváděny jako ohnivec šarlatový. Dnes ale víme, že téměř všechny nálezy z teplých oblastí na vápenci představují ohnivec rakouský. V podhorských a horských oblastech pak nacházíme ohnivec jurský. Pravý ohnivec šarlatový příliš hojný není.