Článek
Úspěšný krimi seriál se s Rogerem Morre dočkal osmi řad i po jeho odchodu pokračoval dál s jinými herci. V jedné z epizod se objevila tehdy pětapadesátiletá Adina Mandlová - a byla to její labutí píseň, poslední role, která uzavřela její hereckou kariéru.
Adina Mandlová, která se narodila 28. ledna 1910 v Mladé Boleslavi. Studovala nejdřív gymnázium, ale byla problematická studentka. Hloupá nebyla, spíš "prostořeká", a ráda provokovala okolí. Díky svému nezvladatelnému chování vyměnila několik školních ústavů. Z reálky putovala na rodinnou školu, odkud vedla její cesta do pařížského penzionátu. Právě tam se prvně setkala s bohémou.
Vyhledávala ji později i v Praze, kde už pracovala jako manekýna. Tehdy žila v té době už se slavným hercem Hugo Haasem. Ten ji uvedl mezi bohémskou společnost, jež se nazývala Tafelrunda, kde ji seznámil a kde diskutovala s Karlem Čapkem, Janem Werichem, Jiřím Voskovcem, Janem Masarykem nebo Karlem Poláčkem.
Jejím prvním filmem byl snímek Děvčátko, neříkej ne! (1932), kde zpívala a tančila s Jenčíkovými girls, z nichž měla každá po větě. Přesto i tento štěk stačil k tomu, aby dostala hlavní roli v komedii Život je pes (1933) a aby se přes noc zrodila hvězda. Za okupace si zahrála rovněž na jevišti.
Adina Mandlová natočila řadů filmů, kde uplatnila nejen svůj atraktivní zjev. Nepřehrávala jako mnoho jiných hereček té doby, ale naopak stavěla na civilním hereckém projevu. Je to vidět ve filmech jako Mravnost nade vše (1937), Panenství (1937), Cech panen kutnohorských (1938), Kristián (1939), Přítelkyně pana ministra (1940), Pacientka dr. Hegla (1940), Noční motýl (1940), Šťastnou cestu (1943) nebo Sobota (1944).
V roce 1943 se provdala za malíře Zdeňka Tůmu, ale ten spáchal sebevraždu. Když byla po druhé světové válce obviněna z kolaborace s Němci, bylo jasné, že v českém filmu a divadle už nebude mít šanci.
Po dlouhých měsících strávených v pankrácké věznici byla pro nedostatek důkazů propuštěna na svobodu. Účelově se provdala za válečného pilota, který měl britské státní občanství, a při první příležitosti s ním odcestovala do Anglie. Objevila se tam i na divadelní scéně, natočila několik filmů, například snímek The Master Builder (1950), ale na někdejší zářivou kariéru nenavázala. Naposledy si zahrála v britských televizních seriálech Ghost Squad (1961) The Saint (1965).
Klid nalezla až se svým posledním manželem, módním návrhářem Benem Pearsonem, kterého si vzala v roce 1954. Žila s ním v Londýně, kde mimochodem vystudovala při denním studiu sochařství, později na Maltě a v Kanadě, kde Adina Mandlová pro nakladatelství Josefa Škvoreckého sepsala memoáry Dneska už se tomu směju.
Do Prahy přijela až ve druhé polovině 60. let, kdy měla hrát titulní roli v muzikálu Hello, Dolly!, nicméně z jejího účinkování nakonec sešlo. Za vším byla údajně petice několika hereček. Postavu Dolly Leviové tehdy vytvořila Nelly Gaierová.
Podruhé přijela Adina Mandlová do Čech začátkem 90. let jako vdova. Bylo jí 81 let, když 16. června 1991 v Příbrami zemřela.