Článek
Metoda je klíčová k získání dat o této nemoci právě z pohledu buněčné imunity, o které se zatím ví velmi málo. Navíc může pomoci i v léčbě.
K testování získané buněčné imunity proti nemoci covid-19 používají vědci tzv. peptivátory. Ty jsou odvozeny od proteinů, které virus nese ve své struktuře.
„Po styku peptivátoru s buňkami pacienta, který se s virem setkal, přesněji s podskupinou T-lymfocytů, jsou tyto lymfocyty schopny produkovat IFNy. IFNy v organismu dokáže navodit usmrcení buněk napadených virem, a zesílit odpověď imunitního systému. Takové lymfocyty lze pokládat za paměťové a přetrvávají v těle dlouhodobě, mnohem déle než protilátky,” popisuje doc. RNDr. Irena Koutná, Ph.D., vedoucí Centra buněčného a tkáňového inženýrství FNUSA-ICRC.
„Vyizolování těchto specifických lymfocytů z krve pacienta, který onemocnění prodělal, a jejich transplantace, je obecně považováno za velmi slibnou léčbu onemocnění covid-19,” dodala.
Rychlé a spolehlivé ustanovení této metody v Mezinárodním centru klinického výzkumu FNUSA se mohlo uskutečnit díky tomu, že laboratoře centra již mají zavedenou metodiku testování pro jiné viry (CMV a EBV, které mohou například způsobovat těžké mononukleózy).
„Naše laboratoře se mimo jiné soustředí na výrobu takto aktivovaných T- lymfocytů pro léčbu infekcí u transplantovaných pacientů, u kterých antivirotika proti CMV a EBV nefungují. Doposud pacient, který nereagoval na léčbu antivirotiky, nebyl léčitelný a v 99 procentech případů zemřel. Léky na potlačení imunitní odpovědi totiž kvůli transplantaci znemožňují aktivaci vlastního imunitního systému. Léčba je již ve světě i u nás pro celou řadu infekcí dostupná, pouze však ve speciálním režimu. Tento princip bychom chtěli v budoucnu použít i pro léčbu pacientů s covid-19. Jednalo by se o přímou transplantaci paměťových buněk dárce, který již nemoc prodělal a účinnou léčbu bez vedlejších účinků antivirotik,” doplnila doc. Irena Koutná.
„Nyní se budou vědci snažit získat co nejvíce vzorků krve vyléčených pacientů, aby mohli co nejpřesněji zjistit, jak se chová buněčná imunita v závislosti na průběhu tohoto onemocnění, a budou sdílet nové poznatky se světovou vědeckou komunitou. Budou také zjišťovat, jaké je procento paměťových buněk, které by mohly být potenciálně transplantovány. Bez těchto znalostí nelze přejít k vývoji samotného léčiva,” dodala.