Článek
Druhá pověst praví, že císař Josef II. použil spojení "To jsme všichni kujebáci" při návštěvě Mýta, kdy pouze dojídal den předem omylem snědené pstruhy a vše mu prozradil měšťan jménem Kujeba. Od této události je Vysoké Mýto a okolí nazýváno „Kujebinou“ a vysokomýtští „Kujebáci“.
A současnost? Již deset let získávají sošku Kujeby, vytvořenou akademickým sochařem Zdeňkem Rosákem, občané, kteří se významně zasloužili o slávu a rozvoj svého města.
Kujebou být nemusíte, přesto stojí za to do Vysokého Mýta zavítat a strávit zde pár hodin ve znamení historie nebo třeba motorismu. Každému, co je libo. Tato pozvánka se ovšem týká první z možností.
Brána Pražská, Litomyšlská, Choceňská věž, chrám sv. Vavřince, hradby, náměstí Přemysla Otakara II., muzeum založené 1871 (mimochodem nejstarší městské muzeum u nás) - to je pouze sedmička z dlouhé řady pamětihodností Vysokého Mýta, města vzniklého na místě starší osady, jehož název svědčí o založení královském, protože pouze panovník měl právo zřizovat mýta.
Jaký že tedy panovník? Přemysl Otakar II., samozřejmě. Město vzniklo na pradávné obchodní stezce, později nazývané Trstenická, spojující Čechy s Moravou, a stalo se tak při procesu vnitřní kolonizace východních Čech. Přesné datum známo není, jisté je, že již v roce 1265 Vysoké Mýto stálo a bylo opatřeno právem. Obepínal ho prstenec masivních kamenných hradeb s pětadvaceti baštami a třemi branami, zpevněnými předsunutými barbakány.
Vysoké Mýto se v době, kdy Václav II. pojal za manželku Elišku Rejčku, stalo věnným městem českých královen, což později kodifikoval císař a král Karel IV. Díky snaze měšťanů podílet se na politickém dění v zemi se zapojovalo do mnoha významných událostí období středověku. Jeho vliv vzrostl za husitských válek, kdy s dalšími královskými městy usilovalo o zrovnoprávnění se šlechtou. Porážka ve stavovských povstáních (1547 a 1620) vzestup zastavila.
Během třicetileté války, kdy muselo vydržovat oddíly císařské armády, odstartovaly "vojenské dějiny" Vysokého Mýta. Od druhé poloviny 18. století sloužilo jako posádkové město pro armádu. To, že v srpnu 1968 vystřídala československou posádku okupační sovětská vojska, není třeba starším ročníkům připomínat. Na dlouhých dvaadvacet let se zde usídlilo téměř pět tisíc vojáků a jejich rodin.
Do historického centra, tvořeného nezvykle velkým, čtvercovým náměstím se lze dostat dvanácti ulicemi. Do každého rohu ústí vždy dvě, další čtyři jsou boční. Kolem rynku se od začátku soustředily dřevěné a hrázděné domy nejbohatších měšťanů, kamenná zástavba se začala šířit v 16. století. Jeden z nejstarších domů „stará radnice“ pochází už z roku 1433, pohled upoutá i Panský dům z roku 1536, stejně jako novorenesanční budova z roku 1902.
Celé město obepínala jediná okružní ulice a pak už byly hradby. Jejich originální jádro vystupuje dnes pouze v krátkém úseku v Jungmannových sadech, zřízených ke stoletému výročí narození českého spisovatele. Do parkánové hradby jsou tu zazděny pamětní desky s daty o významných událostech dějin města.
Ať před hradbami, nebo za nimi, všude tu objevíme historické skvosty, které stojí za zastavení a poznání.
