Hlavní obsah

Kubatův pomník stojí jinde, než kam padla jeho sťatá hlava

Novinky, Petr Hejna
Aktualizováno

Jihočeská blata mají svého odbojného hrdinu, k jehož popravě se váží jak historická fakta, tak legendy a pověsti, pro mlhami zahalený bažinatý kraj zcela typické. Malebnost zdejších obcí z některých činí památkové zóny či rezervace, původem dokonce starší než proslulé Holašovice.

Foto: Petr Hejna

Kubatův pomník

Článek

Pod pojmem blata si mnohý vybaví vychrtlou postavu Sherlocka Holmese, deroucího se temnými močály plných děsivých zvuků za odhalením tajemství psa baskervillského, leč i poklidná jihočeská krajina nedaleko Českých Budějovic má ta svá. Zbudovská Blata se rozprostírají za rybníkem Bezdrev kolem obce Zbudov. Další vesnice, do nich spadající jsou Plástovice, Pištín, Hlavatce, Sedlec, Novosedly, Pašice, Česká Lhota a Mydlovary. Dochované stavby ve stylu selského Baroka jsou Vesnická památková rezervace Plástovice a Vesnická památková zóna Zbudov. 

Rčení „Kubata dal hlavu za Blata“, vytesané i na jeho pomníku, vychází z výsledku dějinného kvasu na jeho rodné půdě. Za Vladislava Jagellonského získali sedláci obdělávající neúrodná Zbudovská Blata privilegia, mezi něž náležela správa sirotčích peněz. Ta se poté stala předmětem sporu vesničanů s držitelem panství Hluboká Adamem z Hradce. Nepomohly ani snahy o zastání u Rudolfa II., a tak v dubnu roku 1581 došlo k rebelii. Ta skončila popravou odbojných sedláků, mezi kterými byl i rychtář Josef Kubata. Ten se stal v 19. století hrdinou mírně přibarvených pověstí.

Adam z Hradce rozhodl Kubatu popravit pro výstrahu přímo na Blatech před očima vesničanů na břehu Soudného potoka. Kubata, zbudovský rychtář, na poslední chvíli vzkřikl, že dědičná práva jim nikdo nemůže sebrat, aby následně jedním mávnutím mečem kat mu sťal hlavu tak rázně, až se odkutálela desítky metrů dál. Ledva krev Kubaty zbarvila louku, zatáhla se obloha temnými mračny, zahřmělo a spustil se déšť. V ten čas Rudolf II. konečně obdržel Kubatovu stížnost a dal za pravdu blatským sedlákům. 

Další verze pověsti líčí, že sedláci svoje právo na užívání Blat měli doložit listinami, které však neměli. Kubata se dal slyšet, že to odpřisáhne před soudem světským i božím. Při přísaze musel stát ve vykopaném hrobě. Soudci ho po přísaze nařkli ze lži, načež Kubata zvolal: „Ať tedy má krev dokáže, že jsem přísahal poctivě a naše právo na pastviny je svaté.“ Vyzval kata, ať koná.

Jak se zablýskl meč a krev skanula do trávy, zahřmělo a blesk stíhal blesk. Voda potoka se vylila tak rychle, že panstvo před záplavou ujelo na koních na poslední chvíli. Vypravuje se také, že bouře na Blatech byla tak hrozná, že blesky zabily soudce, kata i všechno shromážděné panstvo.    

Historky to jsou krve a podlosti plné

Roku 1904 byl Kubatovi nedaleko Soudného potoka za Zbudovem odhalen pomník. Zhruba 300 metrů jižně za potokem stojí vysoký kámen, kde stál popravčí špalek a necelou stovku metrů od něj nižší kámen s vyrytým křížem, kam se měla dokutálela Kubatova sťatá hlava. 

Kubatovy kameny zmiňuje Klostermann v románu Mlhy na Blatech, a to v pověsti o rolníkovi z Plástovice, který jal úmysl použít menší z nich jako práh v budované maštali. O skutečném původu megalitů jsou dohady - sloužily kultovním účelům, značily cestu přes Blata, jednalo se o kameny smírčí či byly v moci démonů? 

Blata stojí za návštěvu nejen coby magické rodiště pověstí, ale i pro lidovou architekturu typickou pro jihočeské selské baroko. Zda je pomník vidět cestou vlakem od Vodňan k Budějicům, jako v čase jeho odhalení, je možno snadno vyzkoušet, pomník je kousek od železniční zastávky, ze Zbudova k němu vede zelená turistická trasa.

Související témata:

Výběr článků

Načítám