Článek
"Gordo přežil 10 G při startu, osm minut v beztíži a 40 G při návratu. Zahynul poté, co se neotevřel po 2500 km dlouhém letu padák jeho kabiny," uvádí autor publikace Chlupatí kosmonauti Jiří Kroulík z Planetária Praha.
V květnu 1959 vyslali Američané do kosmu další opičí posádku. Tu tvořila Able, samice makaka, a kotulí slečna Baker, které se staly prvními primáty, kteří přežili suborbitální let. Able zemřela sice čtyři dny po misi v důsledku nečekané srdeční reakce na anestetikum, ale „Miss Baker“ žila až do listopadu 1984, kdy zemřela ve věku 27 let.
Miss Baker tak potvrdila zkušenosti českých zoologických zahrad, které kotuly veverovité chovají. V přírodě se totiž dožívají maximálně sedmi let. Drobné opičky krásného zbarvení jsou u nás k vidění v zoologických zahradách v Ústí nad Labem, Zlín, Praha, Brno a Olomouc. Právě v posledně jmenované zahradě se mláďata kotulů stala letošními prvními přírůstky.
"Na první mládě letošního roku jsme si museli počkat až středy 18. ledna, kdy při ranní kontrole objevila chovatelka Hana Dostálová na zádech jedné ze samiček mládě. Doufali jsme, že několikaletý primát kotulů přeruší letos například dlouho očekávané mládě žirafy, ale své prvenství obhájili i letos," uvedla mluvčí zahrady Hana Labská s tím, že v 28hlavé tlupě je tak o dalšího člena více a bříška několika dalších samic nasvědčují tomu, že mládě jako jediné nezůstane. Její slova kotulové potvrdili, o dva dny později přibyl ve voliéře další kotulí kojenec. Olomoucká ZOO chová kotuly od roku 1993.
Kotul veverovitý
Drobné opice, pro které jsou charakteristické blízko u sebe posazené oči, velké boltce a hustě osrstěný nechápavý ocas. Zbarvení je zelené či zelenošedé – v různé intenzitě, nohy jsou žluté až oranžovo-žluté. Hlava je zbarvena stejně jako hřbet. Nemají rádi rozlehlé pralesy. Vyskytují se spíše v řídkých lesích, na březích řek, palmových i banánových plantážích.
Jejich potrava je smíšená, najdeme v ní ovoce, semena, květy, pupeny, listy, hmyz i drobné obratlovce.
Kotulové jsou vysoce společenská zvířata, která vytvářejí až stohlavé tlupy. V jednotlivých skupinách je přesný hodnostní žebříček. Při označování teritoria používají tyto opice vlastní moč, kterou chytají tlapkami a parfémují si jí také dlouhé ocasy. Kromě toho nadřízení jedinci natírají svou močí jedince podřízené.
Zajímavostí mimo jiné je, že mozek kotula je v poměru k tělesné hmotnosti zhruba dvakrát větší než u člověka. Nejvyvinutější jsou ovšem ty části, které zodpovídají za koordinaci pohybu, zatímco stupněm zvrásnění mozkové kůry za jinými opicemi zaostává. Kotulové rovněž nemají rádi příliš vlhkou a šťavnatou potravu, pokud ji dostanou, vysoušejí ji koncem ocasu.
