Článek
Na místech dřevěné kaple z 12. století byl postupně v letech 1706 - 1777 vystavěn kostel zasvěcený Vintířovi, muži, který působil na poli mezinárodních vztahů jako diplomat, aby ke stáří přijal osud poustevníka. Kostel sv. Vintíře se stal významným poutním místem.
Jeho věhlas ukončila až výměna obyvatelstva po roce 1945. Od roku 1952 se místo stalo součástí stejnojmenného vojenského prostoru a kostel se používal jako stáje i sklad dělostřeleckých granátů. Interiér - od oltáře přes varhany po obrazy a lavice byl zničený nebo rozkradený. Svého znovuzrození se kostel dočkal v roce 1995, kdy byl po rekonstrukci opětovně vysvěcen.
Unikátnost současného vzhledu prostor je dána použitím netradičního, pro šumavské vísky však naopak typického materiálu. Tím je decentně zbarvené sklo, jehož odstíny symbolizují proměny místních vodních toků v čase jarního tání.
Oltář je odborníky považovaný za naprostý evropský unikát. Je široký pět metrů, vysoký 3,5 metru a váží celkem sedm tun. Zdobí ho postavy více než třicítky českých a německých světců. Přesto působí průzračně lehce, stejně jako další skleněné artefakty, kterými jsou reliéfní betlém a 14 originálních skleněných desek s reliéfy křížové cesty a socha samotného sv. Vintíře.
Před kostelem stojí kaple s pramenem považovaným za léčivý. Nad obcí v lese se pod vrcholem Březníku nachází Vintířova kaple, odkud vede romantické stoupání v žulovém kameni tesanými schody na Vintířovu skálu na samém vrcholu Březníku. Ti, kteří neznají Šumavy tak dobře je nutné upozornit na shodu jmen – tento 1006 metrů vysoký vrch není totožný s Březníkem nad Modravou (1 133 m).
Dalším místem, kde lze narazit na zmínky o Vintířově působení, je kostel sv. Mořice na kopci Mouřenec nad Annínem. Kostel pochází z přelomu 12. a 13. století. V barokní kostnici jsou navršeny pozůstatky několika tisíc zemřelých, jejichž původ je neznámý. Předpokládá se, že jsou to kosterní ostatky místních farníků. Teorie o ostatcích švédských vojáků nekoresponduje plně s tím, že kosterní fragmenty nejeví známky poškození bojem.
V období, kdy kostel chátral, se mnohé kosti ztratily. K válkám se Švédy se váže i legenda o zazděné monstranci, úmrtí všech, kdož její úkryt znali, i o jejím zjevení se ve snu prostému věřícímu muži.
Svéráznou postavou byl místní oblíbený farář Franz Andraschko (je před kostelem pochován). Nedbal na nařízení o vzhledu duchovního a odmítal si oholit svůj dlouhý vous. Aby se vyhnul výtkám nadřízených, obstaral si potvrzení o omezené hybnosti rukou, která mu znemožňovala se holit. V roce 1946 odmítl odsun z pohraničí a téhož roku zesnul v místech, která miloval. Poslední jeho prosba zněla: „Po mé smrti by se více za mne mělo modlit, než by se o mně mělo mluvit.“
VIDEO: sv. Mořic
