Článek
Teprve dvacetiletý rodák z Hradce Králové je vítězem národních i mezinárodních soutěží. Zatím poslední úspěch přivezl začátkem září z norského Bergenu, kde obsadil ve velké konkurenci druhé místo v soutěži Edvarda Griega.
Jako sólista se na podiích potkal s řadou orchestrů a se svými recitály se představil v mnoha zemích Evropy, ale i v Číně a USA. V loňském roce vydal první sólové CD s cyklem Léta putování Ference Liszta a debutoval ve slavné Carnegie Hall.
K dramaturgii koncertu, který se uskutečnil 7. října v Kodymově národním domě v Opočně, směrem k posluchačům uvedl: „Při výběru repertoáru jsem se nechal inspirovat dvěma významnými výročími. Prvním je sto let od založení samostatného českého státu a druhým jsou říjnové narozeniny jednoho z mých nejoblíbenějších skladatelů Ference Liszta. V duchu těchto dvou výročí jsem sestavil program, přičemž si vyslechnete šest skladeb od čtyř českých autorů a pět skladeb od Ference Liszta.”
Při své premiéře na hudebním festivalu F. L. Věka si Matyáš Novák hned od první skladby, jíž byla známá Humoreska Antonína Dvořáka, zcela podmanil festivalové publikum. Jeho brilantní hra sklízela obdiv i aplaus posluchačů.
Zatímco při skladbách Dvořáka, Smetany, Martinů či Suka a poté i Liszta posluchači téměř nedýchali, smích se ozýval během průvodního slova, kterým klavírista prokládal svůj koncert.
Když přišly na řadu České tance Bedřicha Smetany, s nadsázkou prohlásil: „Začneme skladbou, která má název Slepička, což už je taková moje znělka. Je totiž všeobecně známo, že jsem registrovaným chovatelem slepic. Osobně si myslím, že Smetanova skladba zachycuje plemeno Česká zlatá kropenka, které bylo v dobách Smetanova působení v Čechách rozšířené.” Poté dodal, že skladbu věnuje Jaroslavu Reslovi, svému chovatelskému rádci a vzoru, který byl přítomen v sále.
Druhá část vystoupení Matyáše Nováka na festivalu F. L. Věka se nesla v „lisztovském“ duchu. Klavírista si tohoto skladatele, o němž se tvrdí, že byl i nejlepším klavíristou všech dob, velmi oblíbil.
„V dubnu 2017 jsem natočil svoje první CD s Lisztovým cyklem Léta putování. Důvodů bylo několik, tím hlavním se stal fakt, že se jedná o koncentrovanou směs všeho, co vůbec lze od hudby očekávat. Je v něm láska, smutek, radost, úvahy nad lidskou existencí i naděje,“ uvedl, aby vzápětí u klavíru vše skvěle vyjádřil hudbou milovaného autora.
Po závěrečné skladbě Réminiscences de Norma posluchači bouřlivě aplaudovali vestoje. Na rozloučenou se tedy dočkali přídavku v podobě Bugatti stepu Jaroslava Ježka. Obdiv a nadšení návštěvníků potvrzoval i zájem o zmíněné CD.