Článek
Současné rozměry krypty pod jezuitským kostelem, zasvěceným Neposkvrněnému početí Panny Marie a svatému Ignáci, kopírují tu původní z roku 1670. Vznikla jako součást kostela a byla určena k pohřbívání členů jezuitského řádu a významných měšťanů.
Mezi lety 1676 a 1783 bylo v katakombách pohřbeno na 200 zemřelých. Důmyslným systémem větracích kanálů a průduchů byla těla postupně vysoušena a mumifikována. Ve 30. letech 20. století začali Klatované opravovat jezuitský kostel. V té době dělníci zasypali větrací šachty a svou neznalostí změnili mikroklima v katakombách a zlikvidovali tak podstatnou část mumifikovaných těl. Asi 140 jich bylo uloženo do společného hrobu na hřbitově sv. Jakuba.
Od osmdesátých let 20. století se prostor katakomb zmenšoval a památka ztratila hodně ze své turistické přitažlivosti. Radní a zastupitelé města Klatov si nevhodnost místa uvědomovali a usilovali o rekonstrukci. Vzniklo Občanské sdružení Klatovské katakomby v čele s místostarostou Václavem Chroustem, které pro plánovanou zásadní opravu hledalo finanční prostředky a později koordinovalo a sledovalo postup obnovy.
Dnešní klatovské katakomby představují velkoryse pojatý prostor, v němž je vhodně sladěna historie s moderní technikou umožňující dokonalé poznání období působnosti Tovaryšstva Ježíšova v Klatovech.
Jsou nejen místem odpočinku třiceti mumifikovaných těl, ale i muzeem barokního jezuitského období. A především památkou důstojně reprezentující město pod Černou věží.