Článek
Roku 1711 se začalo se stavbou nové konventní budovy, která měla nahradit budovu starší. Ta se již dlouhodobě potýkala s mnoha technickými a statickými problémy, které byly zapříčiněny nevhodným podložím.
Nová budova měla kromě rozměrů a nádhery překonat tu starou rovněž po stránce technické tak, aby bylo do budoucna podobným problémům zabráněno. Po téměř tři sta letech musíme uznat, že tento záměr se architektovi Santinimu skutečně vydařil.
V základech budovy byl vybudován důmyslný vodní systém, jehož základem je dřevěná konstrukce čítající přibližně 5100 dubových pilot a dubový rošt. Tento podzemní les byl zakonzervován vodou, díky níž dubové dřevo zkamenělo a je tedy dostatečně odolné a trvanlivé, aby zpevnilo podloží a umožnilo existenci budovy v nepříliš příznivých podmínkách.
Vodní systém je doplněn systémem větracím, který pomáhá budově dýchat, odvětrávat vlhkost, pasivně prohřívat a společně s rajským dvorem účinně zabraňuje jejímu promrzání v zimě. Společně jsou tyto dva systémy dokladem vysoké technického důmyslnosti vrcholně barokní architektury.
Informace pro zájemce
Prohlídky věnované tomuto tématu vychází o víkendu 20. a 21. července po oba dva dny vždy po dvaceti minutách mezi 9. a 18. hodinou. Místa v patnáctičlenných skupinách je potřeba si předem telefonicky objednat. Návštěvník by se na prohlídky měl vybavit baterkou a pevnou obuví.
A pro opravdu velké zájemce je možné si v pátek 19. července v podvečerních hodinách přijít poslechnout přednášku Josefa Řeháka, jednoho z hlavních zachránců vodního systému, který se problematice plaského kláštera věnuje již dvacet let.