Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce, říká harfistka Katarína Ševčíková

Jsem přesvědčená, že určité věci v životě jsou každému z nás předurčené a dané. Narodila jsem se na Slovensku v rodině, kde hudba měla hlubokou tradici, a na základě toho jsem právě tam získala prvotní vedení a směr, stejně jako můj bratr Marian. Můj otec a jeho bratři byli amatérští hudebníci, proto se u nás vždy hodně hrálo. Jako pětiletá jsem začala hrát na klavír a když mě bylo dvanáct, už jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že bych chtěla hudbu studovat, věnovat se jí profesionálně. Neváhala jsem navštívit Den otevřených dveří na Konzervatoři v Žilině, kde jsem se také poprvé potkala s Tiborem Kováčem, který se později stal mým profesorem hry na harfu. Tehdy mne vyzval, jestli bych to nechtěla zkusit. A mě to opravdu začalo bavit. Byla to dřina, ale nikdy jsem nelitovala, protože dnes dělám to, co mne baví. Myslím, že hudba je jazyk, kterým nelze říct nic podlého.

Ano, hned po studiích v roce 1999 mé kroky vedly do Mariánských Lázní, kde jsem se usadila a dostala několik příležitostí se v tomto krásném městě hudebně angažovat, ale pracovně jsem začala cestovat i do Skandinávie a Švýcarska. Několik let jsem hrála pro skandinávskou lodní společnost Colo Line, kde jsem tóny harfy v hudebním salonku cestujícím zpříjemňovala čas plavby. Roky strávené na moři byly velmi dobrodružné a přínosné. Naučila jsem se jazyky, orientovat se ve světě a také si tam vydělala peníze na svoji první profesionální harfu. Posledních deset let se věnuji především sólové hře, relaxačním koncertům v lázeňských městech - Mariánské Lázně, Františkovy Lázně a Karlovy Vary, kde se snažím svou hudbou pohladit duši lidem, kteří se v lázeňských městech léčí. Snažím se spojit jejich léčbu s muzikoterapií a harfa je na to úžasná. Pravidelně také vystupuji na Slovensku, Rakousku, Švýcarsku a po celé ČR. Ročně odehraji zhruba 400 různých akcí a koncertů.

Velice ráda lidem o harfě vyprávím - o její historii, způsobu hry i možnostech nástroje. Lidé se v první řadě vždy koukají na harfu jako na něco, co vypadá a zní sice nádherně, ale zároveň je velice náročné na zvládnutí hry a transport. Nejsou daleko od pravdy, protože harfa je jeden z nejobtížnějších nástrojů hned po varhanách. Harfistka koordinuje nejen hraní rukou, ale také nohou, takže musí dát do pohybu celé tělo a je opravdu těžké skloubit koordinaci rukou i nohou. Co se týká hraní, nejtěžší jsou technické stránky a tvoření tónu. Klasická pedálová harfa má 47 strun, 7 pedálů, které slouží k tvorbě půltónu, váží 45 kilogramů a také patří i mezi nejdražší nástroje vůbec.

Cena koncertní harfy je od 400 tisíc do 2 milionů korun. Já vlastním dvě harfy, obě od renomované italské značky Salvi. Jednu mám menší 40strunnou, která má pouze 28 kilogramů, a pak mám ještě 47 strunnou velkou koncertní harfu. Cena každé z nich je úměrná ceně nového automobilu, takže několik stovek tisíc korun.