Hlavní obsah

Kapela Monkey Business to v Písku pěkně rozjela

Novinky, Petr Hejna

Vrcholná akce letošního píseckého Cipískoviště byl bezesporu v pátek 13. května koncert funkové kapely Monkey Business s energickým frontmanem zpěvákem Matějem Ruppertem. Vůdčí osobnost, klávesistu, skladatele a aranžéra Romana Holého vydatně doplnila stálá sestava, nechyběla zpěvačka Tonya Graves.

Foto: Václav Turek
Článek

Živelný Matěj Ruppert svým nezaměnitelným humorem si okamžitě získal přízeň návštěvníků, i když těžko lze předpokládat, že by ho četní fanoušci neznali dobře již z dřívějška. Kapela Monkey Business naservírovala smršť řízné funkové muziky, při které nedala takřka publiku vydechnout, natož sobě sama. Jen jedna skladba byla ve volnějším tempu, další pak v komorním podání Rupperta a klávesisty Ondřeje Brouska, a v takřka finále show došlo samozřejmě i na křehkou baladu Piece of My Life.

Rozhodně ten kousek života, strávený na koncertu, nebyl promarněnou chvílí, a místní si dravé muzikanty řádně užili - na oplátku se jim dostalo potěšení zhlédnout znak královského města Písku na spodním prádle Matějově, stejně jako písmem jméno města přímo vyhotovené na odvrácené straně trenek, tedy v místech kryjících zpěvákovo pozadí.

Ruppert předvedl i pantomimické kousky, aby se posléze z pódia snesl do davu pod kotlem a na rukou nadšených fanoušků poputoval sálem Kulturního domu, kde vydařená akce proběhla. Tonya Graves, která má neblahé zkušenosti s napadením ve Vimperku před pár roky, rozhodně poznala, že Písek ji má rád a že pro americké dějiny charakteristická jižanská netolerance u nás nemá s lokací regionu tak trvalé kořeny.

Svižnou muziku v podání precizních muzikantů doplňovala světelná show, včetně projekce počítačové grafiky. 

I když koncert skončil kolem jedné hodiny před půlnocí, našel si Roman Holý po krátkém oddechu čas na rozhovor, kde kromě pochopitelně nezbytných otázek spojených s hudbou došlo i na témata společenská.

Romanův pohled na svět preferuje lásku k přírodě, k rodnému kraji, člověka k člověku, a je patrno, že obrat „naslouchat hlasu svého srdce“ v jeho případě není žádné klišé, ale přirozený životní postoj nedávného padesátníka. Jak tomu bývá - lidé, co něco dokázali, dovedou být skromní a tolerantní, mít lidský pohled i nezbytný nadhled. 

Pátek třináctého tedy nepřinesl žádné hororové zážitky, kromě krátkého strašidelného tématu v hudbě i projekci, kdy projekce vyčarovala blesky, netopýry i čarodějnici. Naopak koncert byl plný radostné profesionální muziky a pozitivní energie vyzařované z pódia a v duchu přísloví „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“, rezonující plně i pod ním.

Pořádající Centrum kultury Písek touto akcí potěšilo mnohé.

Související témata:

Výběr článků

Načítám