Článek
Ke strži je možno vyrazit z píseckého Václavského předměstí, zvaném tak po kostelu jména tohoto světce, zbudovaného v druhé polovině 16. století. Cesta proti proudu (a po protějším břehu od Zátavského mostu zpět) je vcelku nedávno vyznačena jako Čertova stezka.
Její dalšími nepřehlédnutelnými body pod kostelem je jez a následně městská říční plovárna. Zanedlouho již se poutník na břeh lemující stezce ponoří do stínu skal a stromů, kde klid a ticho umocňují jen zvuky přírody.
Na první pohled upoutá skála s převisem Sklopenka, která slouží jako malé trampské tábořiště, kde se lze v případě nepřízně počasí ukrýt před deštěm. Úzká pěšina pokračuje kol dalších skal k místu, kde do Otavy ústí potok Čertovy strouhy. Zde právě je možno vystoupat proti toku buď hned po pravé straně, nebo po jejím protějším břehu, kde přímo na vrcholu skály je nádherný pohled do údolí Otavy.
Na tomto místě však je třeba více než trocha opatrnosti a dozajista návštěvníkovi vyvstane otázka, zda obyvatel zde vystavěné chatky občas trochu neriskuje (popíjení lihuneprostých nápojů zde asi příliš není rozumné). Řečištěm strouhy teče malý, leč svými drobnými kaskádami působivý potok. Podle něj vedou obě cesty k chatám v lese u Malých Nepodřic, odkud je k samotné strouze nejblíže.
Pověstí, jak tento úzký zářez do kůry zemské vznikl, je povícero. Ta nejstarší vypráví o muži, spatřivším zde kopu tolarů, u nich křepčil a šklebil se čert, před nímž se dal vyděšený muž na útěk. Též existuje ta, podle níž zástupce plémě Satanova zde posedávaje vyhrával na dudy.
Podle pověsti jiné struhu vyryl čert, prchaje zde zapřažen v pluhu poté, co při plnění slibu danému poustevníkovi, a to obdělat pole výměnou za úpis duše, se dal v úprk, zaslechnuv zvonu hlas. Rovněž se zaprodáním duše pak souvisí pověst poslední - o rybáři, jemuž po svízelích s odplavenou střechou nastaly ještě větší.
Neuvážené zvolání: „Čert byl nám tu řeku dlužen!“ čerta přivolalo a on přislíbil řeku odvést jinam, ovšem za cenu duše propadnutí. Rybář úkol, o který se ani rohatého neprosil, podmínil vykonáním práce do slunce východu. S prvním ranním paprskem čert v hněvu, nemaje ještě zaházené staré koryto řeky, mrštil do řeky balvan a byl ten tam.
Obdobou pak je varianta, kdy rybář se potkal se zasmušilým mužem, kterým nebyl nikdo jiný než čert zoufalý z toho, jak ho stíhá hněv pána pekel za to, že není schopen přivést lidskou duši. Tento rybář však pro změnu měl mít k řece daleko, takže uzavřel s čertem totožnou úmluvu a děj pověsti je dále totožný.
Stezka pak pokračuje k mostu u Zátaví, který je svázán i s událostmi konce války, kdy zde probíhala demarkační linie. Cesta po protějším břehu již je širší, vhodná i pro cyklisty i rodiny s kočárky. Směrem ku Písku zde míjíme např. památník horolezců, proti Čertově strouze prostor za císaře pána zbudované vojenské střelnice a prachárny, až dorazíme k již příměstské hospodě U Smetáka, kde však již nenarazíme na štamgasty jako byli Otakar Ševčík a Adolf Heyduk. Takže cesta po stopách čertových nás zavede i k stopám nedávné kulturní historie české.
Čertova struha má být i cílem hledačů geocache, snad i bez pomoci sírou páchnoucího pekelníka se jim podaří ji dohledat.
