Článek
S Josefem Masopustem jsem hovořil 8. září ve vojenském areálu Juliska v Praze 6 Dejvicích. Ve sportovní hale si tu byl pan Masopust zapinkat s kamarádem tenis
Nikdy nezapomene na rok 1962. Ve finále chilského mistrovství světa střílí gól, ve sbírce už má československý titul a zanedlouho přebere Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Ve své kariéře pak posbírá ještě řadu dalších trofejí a ocenění.
Jeho kariéra byla neobyčejně bohatá. Když se ho ale zeptáte, na jaké momenty nejraději vzpomíná, začne u svých prvních fotbalových krůčků. Aby ne, tady jeho dlouhá cesta začala…
Tak jaké tedy byly vaše první fotbalové krůčky?
"S fotbalem jsem začínal v rodných Střimicích, které dnes už neexistují, a věnoval jsem mu své veškeré mimoškolní úsilí. Jako kluk jsem měl utkvělé přání hrát ligu v Praze. A sen, který mě provázel, když jsme hráli někde na louce, na silnici nebo na strništi, vypadal takto: zrovna probíhá mistrovství světa a já dávám gól."
A tenhle sen se vám splnil na mistrovství světa 1962 v Chile, kde jste překonal na Estadiu Nacional v Santiagu de Chile brazilského gólmana Gilmara.
"Ano. Sen mě předtím provázel celý život a donutil mě trénovat strašně poctivě, pracoval jsem víc než všichni ostatní. Žádný neúspěch mě neodradil, protože člověk nemůže čekat, že bude mít jenom úspěchy."
Ten nejskromnější sen, že si zahrajete ligu, se vám splnil už jako devatenáctiletému, kdy jste přestoupil z Mostu do Teplic.
"Tam jsem zjistil, jaké to je hrát ligu venku, třeba v Prešově nebo v Košicích. Když se o mně začalo psát, že jsem se zabydlel v mužstvu Teplic, tak mi to dělalo radost. Ale nikdy to na mě nepůsobilo tak, že už všechno umím."
Josef Masopust za mlada.