Článek
Romantický až děsivý kout v přírodní rezervaci Špičák nepředčí magičností a mýtem žádná jiná část Jizerských hor. Cyklisté se sem vydávají málokdy, přestože zde byla vytvořena unikátní cyklostezka. Snad sama příroda se brání tomu, aby sem někdo chodil, natož jezdil. Už po několika letech voda a sníh z krásné cesty vytvořily stezku s rigoly a nebezpečně vyčnívajícími kameny.
Vydat se z Bedřichova na Rauscheckovu stezku napadne jen někoho, kdo nezná jinou cestu do Ferdinandova, nebo odvážlivci, který chce prozkoumat jinou cestu než pohodlnou magistrálu. Nejlépe je nechat auto v Liberci a použít autobus č. 18 do Bedřichova. Riskantní je, že vezme jen pár kol, podaří-li se pak je možno vystoupit třeba u rudolfovské elektrárny nebo v sedle Maliníku.
Od sedla i z Bedřichova vedou slušné šotolinové stezky, částečně po asfaltu nebo panelech. Cestou na Novou louku nelze minout Gahlerův kříž, postavený lesníkem na památku jeho zemřelé dcerky. U Grégrova kříže už vede stezka pohodlně až k rozcestí Na hřebínku.
Tamější bufet nabízí občerstvení od deseti hodin v létě každý den. Potom už nezbývá než odvážně se pustit na stezku drsňáků. Počátek se vyznačuje přívětivou lesní cestou, ale po chvíli přijde šok. Cesta spadá prudkými úseky do údolí k u vodopádu Štolpichu, místy krátké rovinky a zatáčky. Šotolina, dříve udusaná, změnila se v járky a rigoly, takže i zkušený jezdec má co dělat, aby se jako na splašeném býku udržel v sedle.
Po pravé straně monstrózní balvany, vysmívající se svou magičností, skalní bludiště, věže. Tyčí se k nebesům, zatímco na druhé straně padá stráň do nekonečné hloubky. Jediný Hirschmannův kříž je poděkováním za záchranu života. Lesník se skrýval před bouřkou v místě, kam poté, co odešel, uhodil blesk.
Rauscheckova stezka končí po prudkém sjezdu k pod Velkým Štolpichem. Jméno jí dali horolezci, navštěvující skaliska mezi Ořešníkem a Krásnou Máří.
Václav Aust-Rauscheck z Ferdinandova byl vojákem u sapérů a po válce se stal lesním cestářem v okolí Hejnic. Když zestárnul, slyšeli od něj lidé, že když zemře, nikdo nebude vědět kdy a kde: „Až bych měl jednou umřít, tak si se mnou nikdo se mnou starosti dělat nemusí, zmizím a nikdo mě už nenajde.“
Jednou skutečně zmizel, ale hajný z Hejnic vyprávěl, že když se vracel z obchůzky, zažil podivnou událost. Cestou pod Čarostřelcem před ním vyskočil z průrvy mezi balvany jelen a za ním se kutálela podivná koule. Usoudil, že by to mohla být lebka, a jelen ji kopýtkem skutálel do údolí. Nikde však kolem toho místa žádné tělo nenašel a ani lebku. Od té doby se cesta rezervací Štolpich jmenuje Rauscheckova. Vydávají se na ni jen odvážlivci a otrlí bajkeři.
Po čtyřech kilometrech u rozcestí pod Štolšpišským vodopádem pak pokračuje podél Štolšpišského potoka do Ferdinandova nebo až do Hejnic či Oldřichova v Hájích.
