Článek
Pavel Khek aktuálně odchází z Boleslavi do Městských divadel pražských. Budiž mu ctí, že si svoji rozlučkovou párty nijak neusnadnil - ani výběrem inscenace, ani jejím ustrojením z domáckých hereckých zdrojů. Volba Petra Bucháčka vzbuzovala velké naděje, zvláště poté, co se nedávno skvělým způsobem ujal taktéž složité, högerovské titulní role ve Smrti obchodního cestujícího.
Vše začíná celkem slibně. I ten divák, pro kterého je tohle už čtvrtý Král Lear v životě, si pochvaluje, jak mu scénograf Michal Syrový usnadnil v úvodu orientaci v oné široké změti dvořanů: Každý tu má ve stavovsky přísné symetrii svou plošinku či jinak vymezené místo, ihned je jasné, kdo je jak důležitý či ke komu přináleží. To je ovšem také naposledy, kdy technicistně založená scéna s minimem kulis a rekvizit udělá inscenaci dobrou službu – po celý zbytek hry už nechává scénograf režiséra napospas.
Kdyby se tu opravdu o něčem hrálo, vyniklo by tak jistě o to víc poctivé herecké úsilí. Jenže jeden boleslavský herec jako druhý, titulního Bucháčka nevyjímaje, tu důstojně pracuje s hlasem jak za rozhlasovým mikrofonem, a když už se dostaví nějaká emoce, rodí se z ryze falešného předstírání.
V tomhle divadýlku zdatných deklamátorů dávají svým postavám obsah stěží dva herci: Radim Madeja jako šašek, který se v dlouhé galerii Shakespearových moudrých bláznů jistě neztratí, a především Jiří Š. Hájek ve vděčné, ale komplikované roli bastarda Edmunda.
Tahle hostující výpomoc ze stále zrajícího Kladna převyšuje domácí herce o celou ligu. Tady je v úsporném, současném projevu násobně víc citové pravdy, než v součtu hlasového žonglování všech jeho kolegů. Hájek zdatně míchá divákům koktejl z pochopení pro těžký osud levobočka i odsudku jeho zákeřnosti a svým přirozeným pátráním po obsahu činí Shakespearův, potažmo Hilského složitý jazyk v civilnějším projevu pro diváky křišťálově srozumitelným. Jen tady pochopíte, proč většina mužských postav téhle Khekovy inscenace nosí dobře padnoucí oblekovou konfekci tolik oblíbenou u současných manažerů.
O vysloveném minutí se s postavou, jaké se přihodilo Sandře Černodrinské v roli Kordélie, jež se zcela vymyká dosavadní herecké tradici, aniž by jí nahradila čímkoli nově rezonujícím a uvěřitelným, by tu už z úcty k talentu této mladé herečky nemělo padnout více slov, než je nezbytně nutné.
Boleslavský Král Lear dává důstojný zvuk složitému Shakespearovu jazyku, ale pro samou péči o formu nezvládá předat dnešku z poselství hry o mnoho víc než poněkud pochmurně a hororově pojatou verzi známého pohádkového příběhu o Marušce, kterou hloupý otec král zavrhl a který se za svoji pošetilost nedočkal happy endu.
Právem ceněný umělecký šéf Pavel Khek bude divadlu ve městě automobilů jistě chybět, jako režisér se s ním však neloučí ve vrcholné formě. Odchází do divadla ABC, kde je Lear s Janem Vlasákem navzdory mnohovrstevnatěji přiblíženému tématu výrazně srozumitelnější podívanou.
Jednoznačně nejsilnější výkon náročného shakespearovského večera podává v Boleslavi hostující Kladeňák Jiří Š. Hájek v roli Edmunda (vlevo).