Článek
Pocházel z umělecké brněnské rodiny a pravda je, že jeho pravé jméno znělo - Ladislav Pech. Babička Marie Thámová byla hvězdou kočovné společnosti a také oba jeho rodiče - stejně jako jeho starší sestra Marie Waltrová a její manžel Rudolf Waltr - byli významní brněnští herci.
Na jevišti se malý Ladislav, který si už tehdy vysloužil přezdívku Lála, objevil ve třech letech. Později studoval na reálce, z níž potom přešel na dramatické oddělení brněnské konzervatoře. Tři roky pak hrál v Zemském divadle v Brně, odkud ale v roce 1929 přestoupil do pražského Národního divadla.
Tam sehrál celou řadu krásných rolí, například Vocilku ve Strakonickém dudákovi, Puka ve Snu noci svatojánské, Chlestakova v Revizorovi, Polonia v Hamletovi, Fortunata v Poprasku na laguně či titulního hrdinu v Osbornově Komikovi, a působil tam až do svého důchodu v roce 1976. O rok později vyšly jeho knižní memoáry Tvář bez masky.
I filmovat začal Ladislav Pešek poměrně brzy. Poprvé si zahrál ve filmech Loupežník (1931) a Miláček pluku (1931), šlo ale o epizodní role. Už tenkrát se ovšem zavedl jako komediální herec, což uplatnil ve větší míře zejména ve svých dalších postavách, ať už jako Jarka Pšenička v komedii Jarka Věra (1938) nebo "studentíci" Áda Čuřil a Vojtěch Kulík ve filmech Škola, základ života! (1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939). Přitom když je hrál, mu bylo už něco přes třicet - ale jak sám přiznal, do většiny kousků, které ve filmech předváděl, přidal to, co on sám prováděl ve škole.
Jednu z mála hlavních rolí své kariéry si zahrál v detektivní komedii Těžký život dobrodruha (1941), nicméně velkou hereckou příležitost dostal rovněž ve veselohře Hotel Modrá hvězda (1941). Později vytvářel se stejnou podmanivostí postavy komické i dramatické a ostře charakterní, ať už to byl Matouš Štěpánek v Cikánově adaptaci historického románu Antala Staška O ševci Matoušovi (1948), Žak v Komediantech (1953), šašek Miserere ve filmech Otakara Vávry Jan Hus (1953) a Jan Žižka (1955), Kalafuna ve Strakonickém dudákovi (1955) či muzikant v pohádce Obušku, z pytle ven! (1955).
Nelze opomenout ještě dva Peškovy vynikající herecké výkony, které podal v detektivní komedii Kasaři (1958) a dramatu Transport z ráje (1962). Dvě ze svých posledních filmových rolí přitom vytvořil v komediích Adéla ještě nevečeřela (1977) a Já už budu hodný, dědečku! (1978).
"Myslím, že si člověk musí podržet mládí do smrti, když chce dávat lidem radost a silný zážitek. Snažil jsem se, aby byl kus mládí ve všech postavách, které jsem hrál, i když už stály nad hrobem," říkával Ladislav Pešek. Zemřel 13. července 1986 v Praze.
Z postav, které ztvárnil na televizní obrazovce, si lidé asi nejvíc pamatují nejen dva královské pantáty z pohádek Popelka (1969) a Zlatovláska (1973), ale rovněž i jeho hlavního hrdinu z inscenace Nezralé maliny (1980). Objevil se také v seriálech Nemocnice na kraji města (1977), Malý pitaval z velkého města (1982) nebo Sanitka (1984).