Článek
Kdo někdy chtěl sladit jídelníček se svou krevní skupinou, možná ho zarazilo, že jeho dietolog mluvil i o tetřevovi - ať jako o potravině doporučené nebo zakázané. Ano, skutečně o tom králi pralesních ptáků, tetřevu hlušci. Pevně věřím, že jste si ho k obědu nedali, protože je u nás kriticky ohrožený. Vyskytuje se v našich lesích velmi sporadicky ve vyšších nadmořských polohách Beskyd, Jeseníků, Krušných hor, Krkonoš, Českého lesa a Šumavy.
V Evropě bychom ho našli hlavně ve Skandinávii, Pobaltí, Bělorusku nebo Rusku. Místa, kde může žít, se však postupně zmenšují. V Irsku, Belgii, Dánsku, Makedonii, Anglii či Portugalsku vyhynul už úplně. V roce 2012 ho ornitologové vyhlásili ptákem roku a je v hledáčku mnohých ochranářů. V minulých letech proběhly náročné pokusy vrátit tetřeva tam, kam patří, umělé vysazování však nepřineslo očekávané výsledky.
Samci a samice nežijí v páru kromě března až května, kdy začínají kohouti tokat na tzv. tokaništích. Mají svá oblíbená, kam chodí desítky let. Tetřeví nevěsty se tu páří s nejsilnějším kohoutem. Jak ho poznají? Vydává celou řadu zvuků, kterým přírodovědci říkají verše. Právě při tokání má pták sníženou sluchovou vnímavost, proto si získal druhové jméno hlušec. Když se tetřeví slepice začnou ozývat, slétne sameček ze stromu na zem, aby mohl znovu tokat a předvést svůj divoký zásnubní tanec.
Někdy se stane, že přiláká jiného kohouta, se kterým pak musí svést tvrdý boj. Jindy plachý pták se během tokání stává velmi agresivním, vytrhává své konkureci peří nebo se bije silnými křídly. Vítězem oplodněná samička pak naklade do hnízdní jamky v zemi 5 až 12 vajec. Jenže snůšku snadno zničí jestřáb nebo divoké prase. Čerstvě vylíhlá mláďata navíc bývají citlivá na nepřízeň počasí. Většina jich tak nepřežije první rok života, ačkoliv jsou schopna létat už deset dní po vylíhnutí.
Běžně se střílel
Životaschopná populace tetřevů je u nás jen na Šumavě, kde žije až 300 jedinců. Jestli zde dlouhodobě přežijí záleží především na tom, zda jim my lidé poskytneme dostatek klidu a vhodné prostředí pro nerušený vývoj. O tom je i následující tetřeví video.
Domov mu dovede poskytnout přirozený jehličnatý či smíšený horský prales. Tetřev totiž přežívá pouze v prosvětlených lesích s dostatkem potravy v podobě rozličných bobulí v bylinném podrostu. Potřebuje silné stromy s vodorovnými větvemi, kde toká. Tam, kde přežívá, je třeba držet se na značených turistických cestách a být tiše.
Ne vždy byl tetřev tak ohrožený. V minulosti se v našich lesích vyskytoval poměrně často a byl i ceněnou lovnou zvěří, jak to dokládají četné trofeje. Jenže ve 20. letech minulého století se běžně střílel.
Tetřev potřebuje ke svému životu dostatek prostoru. Potřebuje les, kde se nezasahuje a nehospodaří. Potřebuje českou divočinu. Nyní jsou v České republice pouhá 0,3 procenta území ponechaných divoké přírodě. Jestli u nás tetřevi dlouhodobě přežijí záleží na tom, zda jim my lidé poskytneme dostatek klidu a vhodné prostředí pro nerušený vývoj.