Hlavní obsah

Jaroslav Marvan, jeden z nejoblíbenějších českých komediálních herců, se narodil před 112 lety

Novinky, Robert Rohál

Puntičkář s nohama na zemi. Taťka i fištrón. Přísný, zakaboněný, ale lidský. Alespoň tak ve svých rolích působil Jaroslav Marvan, od jehož narození uplynulo v těchto dnech sto dvanáct let. Často hrál ve filmu, v divadle i v televizi muže starší, než ve skutečnosti sám byl.

Foto: archiv autora

Jaroslav Marvan a Vlasta Burian v komedii Přednosta stanice.

Článek

Jaroslav Marvan se narodil 11. prosince 1901 v rodině zaměstnance žižkovské pošty, a byl to právě jeho pan otec, který trval na tom, aby syn vystudoval nejdřív gymnázium a potom aby se z něj stal úředník. Mladík Jaroslav sice neprotestoval, ale pravda je, že už tehdy pošilhával po divadle. Přesto po maturitě nastoupil do Zeměpisného úřadu a později do účtárny na ředitelství pošt.

Zlom nastal v roce 1920, tehdy byl vyslán služebně do Užhorodu, a protože se najednou ocitl mimo rodičovský dozor, začal hrát v ochotnickém spolku. I když po návratu do Prahy začal hostovat ve Švandově divadle, jeho úřednická kariéra definitivně skončila až v roce 1926. Tehdy se rozhodl pro angažmá v Divadle Vlasty Buriana, kde hrál až do roku 1943. Potom působil ve vinohradském divadle, odkud po deseti sezónách přešel do činohry Národního divadla, kde byl až do roku 1972.

Filmovou kariéru začínal malými rolemi, ale postupně získával na plátně stále větší prostor. Poprvé si zahrál strážníka v němé komedii Falešná kočička (1926). Už tehdy, kdy představoval často epizodní, zato nepřehlédnutelné roličky úředníků, četníků, policejních inspektorů či středoškolských profesorů a kdy byl "jen" přihrávačem Vlasta Buriana, si vybudoval obrovskou popularitu.

Jeho zřejmě nejslavnější předválečnou rolí byl češtinář Kolísko ve filmu Škola, základ života (1938), ale už tenkrát byl obsazován pro svůj vyhraněný typ morouse, kterého ztvárnil v českém filmu nepočítaně.

Po roce 1945 a v padesátých letech se stal nejoblíbenějším komediálním hercem na filmovém plátně, což mu zajistil nejen jeho Vosáhlo v sentimentální komedii Právě začínáme (1946) nebo dvojrole ve filmu Poslední mohykán (1947), ale zejména postava nerudného revizora Dopravních podniků Gustava Anděla, kterou si "střihl" v komediích Dovolená s Andělem (1952) a Anděl na horách (1955).

Že Jaroslav Marvan patřil k nejobsazovanějším českým hercům, není sporu - vždyť jenom po druhé světové válce jich natočil přes padesát. Posledním z nich byla muzikálově laděná Noc na Karlštejně (1973), ale ještě předtím si zahrál v žánrově podobném filmu Šíleně smutná princezna (1968).

Jednou z nejvýznamnějších Marvanových hereckých kreací pozdějšího období zůstává jeho vrchní policejní rada Vacátko z televizního cyklu Hříšní lidé města pražského (1968), který se přemístil i na filmové plátno, a to hned v čtyřech celovečerních filmech - Partie krásného dragouna (1970), Pěnička a Paraplíčko (1970), Smrt černého krále (1971) a Vražda v hotelu Excelsior (1971).

Herec Jaroslav Marvan zemřel 21. května 1974, bylo mu necelých třiasedmdesát let.

Související témata:

Výběr článků

Načítám