Článek
„Ve všem, co Diviš dělá, je sám hlavní postavou. Okolní vlivy málem už ani do sebe nevpouští, a přece je jeho niterná zpráva úplná. Zřetelně tím potvrzuje výrok starého čínského mistra, že „aniž vyjdeme z domu (a v jeho případě i ze sebe), můžeme spatřit svět“. Jsme částicí vesmírné prapaměti, a právě z ní bohatě čerpá. Noří se do stavu ryzího úžasu a odvěkým gestem ruky maluje a kreslí z nezbytnosti, tak jako kdysi dávno kreslil kdosi na stěnách Altamiry,“ uvádí Miroslav Koval, výtvarník a kurátor galerie.
Skrytostí a mírou ponoru Divišovo dílo Kovalovi připomíná tvorbu Zbyňka Semeráka, velkorysostí, s jakou se svých prací zbavuje, když je rozdává nebo vyměňuje, zase Petra Válka.
Autor sám popisuje tvůrčí proces jako dobrodružnou cestu.
„Při výpravách jsem navštívil mraveniště, kde jsem se mimo jiné stal hlavním architektem. Viděl jsem podivné tvory podobné lidem, kteří se v metamorfózách vzájemně ušlapávali v nekonečných chodbách, hnáni šedým děsem. Zakresloval jsem nekonečné množství škrábanců, vzkazů, map, abych později pochopil, že nemá smysl cokoliv zaznamenávat, protože zde, dole, je vše jedna velká změna, změna pro změnu. Z objevitele, z cestovatele jsem se stal obyvatelem. Zde na papíře, v barvách, to je jen zlomek zlomků,“ představil Diviš princip své tvorby.
V březnu výstavu Já v mikrosvětě vystřídají fotografie Jindřicha Buxbauma. K vidění bude cyklus Chasidé v Mikulově a Londýně. Vernisáž začíná ve středu 4. března v 18 hodin.